Prvotřídní, tedy báseň první třídy. Rozhodně ne jako od prvňáčka. Velmi dobrá. Pohrál sis s tím procesem vznikání ničeho v něco přičemž nechávals nás v napětí, co určitého z toho hezky popsaného nic vznikne. A ještě z toho dýchá Dante ne-li Vergilius v těch Ó a ach.

Povedené. Velmi. Jen je tam nějak moc mě u toho doktora. Líbí se mi, že je ta básnička taková nevtíravá.

Ó ty chlípný chlípníku. Jahody mražený na tebe.

Ano výrazně lepší. V porovnání s Veličenstvem je jak z jiného světa.

Stačí si počkat den. Dneska jsem tajný.

Jsou tady, stačí si je přečíst.

Epes strádes se k tomu neblíží ani co do astronimických jednotek. Takhle rýmuje prvňáček na základní škole. Ten příběh je nezajímavý a popsaný divně. Navíc je to šíleně dlouhé a nezáživné.

Je to ufňukané a umrtvené. Člověk to čte a chce, aby už byl na konci, protože čte stav, který si nezasluhuje žádné politování nebo soucit.

Upít se k smrti! Ožrat se a lehnout si pod most, nohy hezky do zamrzající Vltavy. Brrr

Začátek mě chytil a odtáhl až ke konci. Je to psané perem starodávným, leč přec silnou přítomnost z toho cítit jde. Líbí.

No....... jo. Jo. Člověk to pochopí na poprvé, takže jo. Palec hore.

Iluze-difuze považuju za nechutně podprůměrný amatérismus. Celé to kazí.

Ne, není to novodobý svět. Je to slabost. Ztráta odvahy čemukoliv čelit. Satisfakce zaobalená do vzteku. A i přesto se mi to nelíbí. A máš tam chybu v tEch zbytečných kecech.

Vskutku sofistikovaný pohled na to co se odehrává uvnitř.

Ó bravó. Teda je to sice literární poddruh miniatura - co to je, že? Ale vytáhl jsi na světlo pár slov, na které už čeština zapomíná. Třeba xylofon. A ta spojitost se žebry je trefná.

Ty rýmy nádherně pasují a rytmicky se to nádherně houpá. Tohle beztak zhudebníš, ne? Líbí se mi ta báseň po formální stránce víc než po té obsahové, i když i ten příběh má charisma. Co je to cích?

Bacha na kdeD jsi bože. jinak super!

Leslie je skvělá pozorovatelka. Vidí detaily.

Já bych to poslední slovo nedával na poslední řádek. Hezky to plyne a ten konec to jakoby odsekává. Umilovat k smrti - bez toho zvratného SE (hrozné slovo to zvratné. Co to je jako má znamenat zvratné?) - tedy bez něj to je takové násilnické. Tobě je zima, ale raději někoho umiluješ k smrti, tím se zahřeješ a toho dotyčného zlikviduješ. Ovšem jinak je to silně cítit takovým živým dojmem, jako by to psala čarodějka. Jo, všude tam, co píšeš o milování je z toho cítit taková touha bosorky.