Mimochodem, není telefonní budka pro milování kapku nepohodlná? Já to nikdy nezkoušel. Ani si to představit. Ani ve filmu jsem to neviděl.

Koukám, že umíš sesmolit i velmi půvabný scénář. Myslím, že kdyby ses dala na drama, hodně by to odráželo skutečnost, že jsi především duší básnířka. Je v tom ta poetičnost, ta umělecká vykreslovací zkratka. Básníci jen horkotěžko dávají dohromady dlouhé texty. Jsou naučení psát krátké věci, popisovat myšlenky. Hned poznáte na próze i scénáři, že ji psal básník. Ty jsi básník.

U tebe si člověk vždycky spraví chuť. Múza v noční košilce cupitá po schodišti a vlasy ji vlají. Tak chodí inspirace za mnou. V noční košilce. Je skoro průsvitná. Máš to koukám velmi velmi podobné.

Měls dlouhou tvůrčí pauzu, už jsem se bál, že se na psance nevrátíš.

A jen klidně pobuřuj, třeba mě přesvědčíš a přetáhneš na temnou stranu síly. :-)

Ano ano, vylezlas z bubliny a o to jde. Vlastně ani nejde nedělat dojmy. I to, že chce být někdo izolovaný od ostatních dělá dojmy.
No a ta forma, no.... mám rád pravidla, většina je má ráda, protože se v nich orientuje, je to důležité pro komunikaci. Když je upozaďuješ, můžeš je klidně úplně zrušit, ale takhle je to jen na půl cesty, jen z části, je to jako nedokouřená cigareta, nebo nedojezený rohlík, přivřené dveře a neomítnutý barák, prostě nic k čemu by se dalo říct, že je to dílo nebo výsledek. Aspoň na mě to tak působí.

No konečně něco pořádného! Má to hezký sešup, dobře se to čte a rytmicky to souhlasí až na tu třetí sloku, tam se to trochu rozjelo. Ale už ten začátek mě chytl, ten je dokonalý a konec krásně směřuje ke vtipné pointě. Skvělá práce.

No pokud ta avantgarda v tomto případě znamená dokonalé zmatení čtenáře, tak se teda povedla. Jsem z toho úplně mimo.

Ani tahle se mi nelíbí. Je to dlouhé, nezáživné, rovné závorkové, nekonzistentní a traumatické ne-li přímo psychopatologické. Budu to muset něčím zajíst.

Abych doplnil jayjaye: není tam ani prostor pro přírodu a haiku je především přírodní poezie. Jak napsala Dott, je to jen obyčejná oznamovací věta. Nic víc.

Ehm, teda několikrát jsem si musel zkontrolovat jestli autor textu sedí, nebo je to omyl. Pfffff

Helejď ta básnička se mi líbí. Jo. Mám z ní takový čerstvý čirý dojem. Ale stejně ti vytknu dvě věci, které se mi tam nelíbí. Tak zaprvně forma: ono je fajn odvrhnout konvence a svazující prvky literárních forem a úpravu, ale jak přijdou na řadu otazníky, tak není kam uhnout a věty prostě musejí začínat velkým písmenem ať chceš, nebo nechceš. Jak se objeví otazníky, výkřičníky a tečky, prostě to co ukončuje větu, tak tam prostě to velké písmeno být musí, jinak nemají tyhle znaky žádný význam. No a ta druhá věc je polemika nad myšlenkou. Nikdy nikdo nikoho nenutí nedělat nebo dělat na někoho dojem (sakra to je věta! 5 záporů za sebou, teď jsem trumfnul i Wericha s Voskovcem). Nikdo po nikom nechce, aby ze zavděčil, ale rozhodně bych z toho nedělal životní krédo, protože žít si jen pro sebe a radovat se jen sama pro sebe je egoismus a pozérství. Vážit si sama sebe je jedna věc a vážit si jen sebe je věc druhá. Nasadil bych to leda jako terapii pro deprimované sebevrahy s pocitem méněcennosti, ale jinak je správné dělat dojem na druhé, vylézt z té své bubliny a vyvolávat reakce.

Velmi malebné. Být to čínskými kaligramy vyvedeno na papírovém svitku s originální tušovou ilustrací, zarámoval bych si to a vyvěsil nad krb, abych vonnou tyčinkou mohl obětovat větrnému bohu trochu toho vonného kouře.

Stavba verše je kvalitní. Teda ten konec 4. řádku - tam patrně nemá být tečka, ale čárka, nie?

Po obsahové stránce, no je romantické si myslet, že v tom je někde svoboda. Jenže není. Bezďáci jsou otroci, rozhodně nejsou svobodní, leda si to myslí, nebo si to o nich může někdo myslet. Ale nemít domov je spíš vrchol nesvobody.

Puero to má jako s jídlem. Když má opravdu hlad, vrhne se na večeři o sedmi chodech, takže i k próze se dostane, ale přejídat se neumí. Básně jsou jako jednohubky. Když vám nechutnají, neotrávíte se z nich, zlepšíte si chuť jinou, horší je to s prózou, která se nepodaří.

Souhlasím s DDD, že ctít gramatiku znamená úctu k jazyku. Kde chybí, tam je těžko hledat v obsahu něco vážně míněného. A zase jako s jídlem, napřed jíte očima, pak teprv se odhodláte ochutnat obsah. Já patřím k těm, co rádi čtou tlusté a těžké knihy. Do knih s chybami čmárám perem a na poslední stránce obvykle sepíšu nějakou výhružku jako: editora by měli pověsit za jazyk a zapálit, nebo tak něco. Takže mi přijde jen správné u díla komentovat chyby v diakritice a podobně a stejně jako DDD nesnáším, když se pak někdo urazí, že v jeho díle vyhledávám gramatické chyby a nezajímá mě obsah. Zvláště u dyslektických autorů.

Tenhle fejeton je fajn. Rád se pohádám kdykoli s kýmkoli.

Ale jo, jo, má to grády a vypadá to dost věrohodně. Člověk je pak ochoten v rámci věrohodnosti přehlídnout i to tvrdé Y ve chlapy honí péra (protože to pak jsou logicky gramaticky ta péra co honí ty chlapy) a další češtinářské zůvěřilosti. Myslím, že se ti to povedlo. Byl-li záměr udělat z vypravěčky toho příběhu debilní kozu, co horko těžko hledá nějaké skrupule, aby dokázala vyjádřit jaký má k sexu vlastně vztah. Studovat reálie příběhu muselo být docela zábavné ne?

Zaujímavé. Hluboké. Líbí.

Myslím, žes to napsal geniálněji, než bys sám tušil. Až před to vyblbli. A nemyslím tím teď obsah, ten, jak tě znám, má podtext, který sotva kdo prohlédne.

Epitaf na pomník?

Zajímavé. Ale na pokrok je marné žehrat.

Hm. No, podle mě, kdo radou šetří, moc tou svou moudrostí k užitku není.