|
...
|
sem na týhle cestě tulák,
jak rozbouřené moře,
... jak osamělý hlupák.
Jsem plíseň ve vesmíru v hrnečku z marmelády,
jak asfalt bez benzínu,
v písečné duně kraby,
... tvé srdce bez nevěry!
Jak vlastně lidem voní ruce?
Přez hvězdy poslat zprávy,
napsané stéblem trávy,
a vdechnout do zásoby,
... tvou lásku co tak bolí!
Jak makovice maku, jak jed co uzdravuje,
jak komár v nočním stolku, jak cigareta tvoje,
jak oči uplakané, jak tvoje důlky v líčkách,
... básnička bez závoje!
a ospalá mám víčka.
jak rozbouřené moře,
... jak osamělý hlupák.
Jsem plíseň ve vesmíru v hrnečku z marmelády,
jak asfalt bez benzínu,
v písečné duně kraby,
... tvé srdce bez nevěry!
Jak vlastně lidem voní ruce?
Přez hvězdy poslat zprávy,
napsané stéblem trávy,
a vdechnout do zásoby,
... tvou lásku co tak bolí!
Jak makovice maku, jak jed co uzdravuje,
jak komár v nočním stolku, jak cigareta tvoje,
jak oči uplakané, jak tvoje důlky v líčkách,
... básnička bez závoje!
a ospalá mám víčka.
19.06.2014 11:33
V té rýmovánce se mi líbí toliko řádek s otázkou jak asi lidem voní ruce. Ten je pěkný. Roztomilý. Ale jinak by ses mohl občas nad svými verši zamyslet, jestli vůbec dávají smysl. Co ta věta s kraby v dunách? Nejen, že je to napsané špatně ale nemá to ani hlavu ani patu. Co by dělali krabi v dunách? Krab žije v moři, maximálně ho vlna vyplaví na břeh. Duny jsou v poušti, nikde jinde. A neříkej, že patříš mezi ty nebožáky s dysfunkcí, kteří se nikdy nenaučili svůj hendikep nějak obejít. V tom totiž tkví snaha, která se cení. Tady ji nenacházím, ergo necením si toho.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.