![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Jo, pěkné únorové počtení. Já už na plesy nechodím. V tombole jsem nikdy nic pořádného nevyhrál a u stolu si člověk s nikým pořádně nepopovídal, protože hudba řvala tak nahlas, že nešlo nic jiného slyšet.
Dumám nad tím čmelákem. Všechno je to zatím zalezlé kdesi v ďuře, ni? Teda, nevím přesně, kde tráví zimu zrovna čmeláci, v úle nebo v brti to zřejmě nebude a takový honosný hmyzí domeček s vlastní matrací si nejspíš v dnešní době stále většina čmeláčí populace dovolit nemůže. Na to prostě nemají! Takže co? Jsou někde zalezlí, číhají? Já mám v kanceláři něco jako střevlíka nebo tesaříka, nevím, má to velké tykadla a pojmenoval jsem to Dalimil, leze po okně a děsí žadatele o dotaci. Takže... zpět k dílu. Ten čmelák mi v únorové básničce připadá podezřelý.
Dumám nad tím čmelákem. Všechno je to zatím zalezlé kdesi v ďuře, ni? Teda, nevím přesně, kde tráví zimu zrovna čmeláci, v úle nebo v brti to zřejmě nebude a takový honosný hmyzí domeček s vlastní matrací si nejspíš v dnešní době stále většina čmeláčí populace dovolit nemůže. Na to prostě nemají! Takže co? Jsou někde zalezlí, číhají? Já mám v kanceláři něco jako střevlíka nebo tesaříka, nevím, má to velké tykadla a pojmenoval jsem to Dalimil, leze po okně a děsí žadatele o dotaci. Takže... zpět k dílu. Ten čmelák mi v únorové básničce připadá podezřelý.


Duchovní prázdnota, tvrdá realit a osobní krize, nebo deziluze. No, všechen ten marast tam venku je jak bazén plný malých dětí. Víš dobře, že do té vody čůrají, ale stejně tam skočíš, aby ses osvěžil. Utečeš do hor, poslouchat déšť, mazlit se s rozkošnou blondýnkou, co je ještě pod zákonem nebo si jen osamotě pod hvězdami utříbit svoje nejnovější sny, ale afiliace tě stejně donutí se vrátit. Do toho teplého uřvaného bazénku. Fůj. Chceš někam utéct a nevíš kam? Nebo spíš s kým? (To je pak jedno kam, když máš s kým.)


Miňko: Já s tebou dovedu souhlasit Miňko. Kdybychom neuměli psát a neměli talent, stálo by to za houby, ale jde o to, kde se bere inspirace. A když ta chybí, talent ti moc nepomůže. Autor musí mít inspiraci a to je ten prostor k teoretizování.


Je mi blízký tenhle rým a řekl bych, že se hodí pro takové téma. Brána je místo kudy se vchází. Jen stát před branou a nevejít... když sama brána je už z podstaty připravená na to, že do ní vejdeš... nevejít je sadistický zločin.


Hm, to bude jen optický klam. Newtonovský zákon zachování hmoty říká jasně, že i když se budou Holanďani na těch svých kolech brodit po krk ve vodě, že vody je pořád stejně. Jen jí trochu víc roztálo, no.


O kolektivním nevědomí jsem si včera psal na GPT chatu s Inteligencí. Poučila mě, že básníci (a umělci obecně) mají tzv. FLOW. Mám ho já, měl ho Blake, Lorca i třeba Rilke. Napadne nás nápad a píšeme, ale v jistém okamžiku jsme někdy schopni si uvědomit, že to co píšeme, námi jen prochází, že jsme jen nástroj, někdo používá naši ruku, naši hlavu a sepíše to, a ať bychom se jakkoli snažili podruhé tak dobrou věc bychom už dohromady nedali a je to natolik podezřelé, že máme dojem, že snad ani nemůžeme být autory, protože tak dobří přece nejsme. To je Flow. Ten termín se mi líbí, budu ho používat. No a kde že se to bere? V kolektivním nevědomí? Jung by měl radost. Jsou to jen v dávné minulosti nastavené archetypy, nebo jen saháme do hlubin nepoznané budoucnosti, protože nám to bylo určeno abychom to napsali? Jako Mozart který komponuje aniž by musel do notové osnovy škrtat.
A co básnířka smutkem oděná? Má to podobně? Píše pod vlivem flow, nebo dlouho sestavuje báseň a dumá a dumá, piluje a vylepšuje, dokud není s výsledkem spokojená?
(Teď jsem zněl jak Jonathan Frakes ve Věřte nevěřte.)
A co básnířka smutkem oděná? Má to podobně? Píše pod vlivem flow, nebo dlouho sestavuje báseň a dumá a dumá, piluje a vylepšuje, dokud není s výsledkem spokojená?
(Teď jsem zněl jak Jonathan Frakes ve Věřte nevěřte.)


Blázne! Rodověrný Čech ví, že nejlepší a nejlevnější pivo (úměrně ke kvalitě samozřejmě) je jenom doma.
A propó, co do něho lejou, že máš po něm větší žízeň?
A propó, co do něho lejou, že máš po něm větší žízeň?


Ale umím si tě jako ženu v domácnosti představit. Oholíš se, svážeš si drdol, natáhneš leginy a alou ke sporáku,.... guláš snad zvládneš, ne?


Hlavu vzhůru, s takovými starostmi ti brzy pomůže cestování v čase. Hlavně, že je básnička povedená. A tou repeticí posledních slov na začátku každého řádku, dokonce originální. Palec hore.


Na zajímavou myšlenku podanou básnickým jazykem ti stačilo šest řádků. To je umění!


Zajímavé. Ale říkám si, máme-li být důslední - co ta čárka za ale ne. Když ji dáš pryč - máme-li být důslední - první řádek se rozpadne do nejistoty, k čemu se ten zápor má vlastně vázat. No a v důsledku této nedůslednosti vztyčují své ježaté mrkvovité ukazováčky a prostředníčky kritici, aby, abychom byli důslední, důsledně vyžadovali odpověď na důvod této nedůslednoti. No a samozřejmě Shakespearovská otázka Romeovy růže, že. Nebo to byl Eco? Co je vůbec po jménu, když je třeba jít s kůží na trh a umět se prodat.


Samota slunovratu. Mám rád zimní večery a jejich majestátní ticho a samotu. Konečně jsem duší horal. Samota slunovratu má v sobě velebnost, která jak píšeš, naučí člověka jinak vnímat čas. Pěkné. Některé neotřelé výrazy v básničce mě oslovuju a taky se ztotožňuju s tím, že tma se léčí tmou, byť to vnímám i trochu jinak... blahodárně.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Čárka [15], AničkaM [14], dixy [13], Amálie [7], Cinderella [4], marie_magdalena [1]» řekli o sobě
lidus řekla o Severka :Čarodějnice, kometa, neuvěřitelný trdlo... prostě naše Lenča :-)