No já zrovna při čtení totiž jednu flašu načal a z hrůzou jsem sledoval paranoidně všechny ty bestie, co v pokoji mám, jak se na ni hladově koukají.

Napsalas to dospěle. Umíš popsat hluboké city. Myslím, že máš potenciál, který se dá rozvinout. Zkoušela jsi někdy volný verš? Báseň bez rýmů?

Jinak ta básnička je vulgární a štvavá, šlo by to napsat mírnějc, ovšem to už by asi nevzburcovala takovou pěknou diskuzi. Ergo, je to úspěšná báseň. Ale nelíbí se mi.

Homér: Tobě homobalení lichotí? Hm. No, mě když balí gay, tak moc polichocen nejsem, k tomu abych byl, bych potřeboval trochu psychologickou průpravu. Oni to zkoušejí, protože z mého chování odvozují, že jsem taky gay, což mi leze pěkně na nervy.

Hmmm, taková ukolébavka by lehce našla uplatnění v kterémkoli věku.

Dobrá rada nad zlato. Stojí za pokus dotáhnout tenhle přírodněvědecký experiment do konce a otevřít při té příležitosti Andrése, Rýnský ryzlink, Muškát, Mullera Turgaua, Veltlína, JP Cheneta, Tokaj a par dalších lahví a sledovat, která značka je zaručeně ta nejlepší na hubení.

I puerovi se to líbí. Vyznělo to perfektně imaginativně. Napřed jsem si říkal, že ten klíč od rána, je dost divný a Freudovsky mužský, ale nakonec jsem ho taky spolknul. Pěkné.

Já slov mám, ale když se derou na povrch, tak je obvykle zapiju a mají to spočítaný. Hoj, i pravil Zarathuštra: Každý básník, měl by včas napsati báseň, kde určí místo svéhoť rozprášení.

Já kremaci nedovolím. Až mě budou strkat do pece, vstanu z mrtvých a vysvětlím jim, že došlo k omylu, že mě měli nabalzámovat, konzervovat a pochovat v pyramidě hezky se všemi orgány seřazenými podle velikosti a abecedního pořádku.

Já ti nevim. Já si uvědomil, že o situaci na Ukrajině vlastně nic nevím (jsa bombardován všemi těmi zprávami o zlých Rusech), když jsem dneska ráno slyšel Otakara Svobodu v rádiu, když věnoval jakousi písničku ,,těm statečným ruským vojákům na Krymu". Možná to myslel jako sarkasmus a ironii, možná ne. Ale evidentně našimi psy vrtí něčí ocasy.

Jen to nezlehčuj hele. Já viděl jak kolegové píšou dějiny. To si navlíknou tepláky, zapnou počítač, sprásknou hlavu do dlaní, rvou si vlasy a tlumeně naříkají se slovy: Ježiši to snad není možný..... už zase..... a co s tím, proboha? Co si jen počnu!... že já do toho lez.... to je konec. ... atd.

Je velice, velice příjemně se čtoucí, taková mile loudavá, člověk z toho všeho má pocit, že příjemné okamžiky nikam neutečou. Ale stejně mi ta lehkosladkost dneska moc nesedla.

Moc hezké. Je v tom ta roztomilost zašifrovaná myslím právě díky těm - inu z mého pohledu dost jednoduchým - rýmům. Otevírá to prostor obrazotvornosti, když je třeba namalovat nějaké klasické obrázky. A zároveň je v tom cítit potlačený smutek, nebo spíš touho to mít, když už ne skutečné, tak aspoň namalované. Jako dívat se na krajinu na obraze, nádhernou v určitý okamžik, co malíř zachytil a kterému byl přítomen jen on a nikdo jiný už dál nemůže, ale může o tom snít a představovat si to.

Velmi zajímavé. Je vidno, že se snažíš vymanit ze zavedených slovních klišé, když hodláš popsat duševní stav. To se mi líbí. A navíc je to krátké, stručné, řízné a jasné a definitivní.

První báseň odraz romantika v tobě, compadre.

Nevzpomínám. Hádám, že to byla nějaká moje extrasubordinérní erotická improvizace.

To jako, že jsem provokatér? Css s s.

Taky dobrý. Tuším, že tahle báseň se u tebe stává jakými opus perpetuum fomabile, existuje cenzurovaná verze, necenzurovaná, oficiální, polooficiální, umělecká... kolik verzí už má?

Á, návrátilec. Vitaj, od kdy jsi zpátky? Já byl teď dva týdny bez internetu, tak mi to možná ušlo.

Hm, hm, bude to nejspíš, přesně jak píšeš. Ano.

Jsi hold básník s odvahou. Poslední dobou mi přijde, že vypustit a přesně nasměrovat v běžné komunikaci větu Miluji tě, dovedou už jen básníci tak, aby to vyznělo opravdově, ne jako z reklamy, nebo z filmu, nebo podle manuálu. Ještě těžší je to říct nahlas před více lidmi. Ani při svatebních obřadech se to dneska neříká. To se jen slibuje : budu tě milovat a ctít... blá blá, ale deklarovat to v přítomném čase je pořád ještě znak odvahy a jakési rytířskosti (divné slovo rytířskost). Co myslíš ty, náčelníku, říká se to snáz nebo hůř, než jak se to píše?