...literárně funguješ :-)

(neznáš)

Ono je to vlastně krásná báseň. Jen se nedá číst.

Super. Úplně jsem si vybavil jednu moji spolužačku z gymplu (však R.P.) která byla každé ráno ve vlaku symbolem znechucení.

Proč se to má název Bez názvu?

Taková jednoduchá a pěkná báseň a nikdo si ji dva roky nevšiml.

Tomu se říká toužit.

Touha v celé své kráse. Nádhera! Tleskám.

Jak je možné, že jsem tuhle vynechal?

Jakobych nežil. :-)

áháá

Takže to má být pamflet.

Ježto je to tvé první dílo, zdržím se komentáře a počkám na další.

ARA: Hele, mně je všechna ta debat celkem volná. Ale na svůj plurál si sahat nenechám. Nechápu, co je na něm tak ZPUPNÉHO, nevhodného, nactiutrhačského. Tohle jsi doposud ani ty ani Eliška Vobrubová ani nikdo pořádně neobjasnil. Naopak zavádíte řeč jinam. Pravděpodobně proto, že jsem se trefil.
Předělávání děl a pojetí kritiky nikomu nevnucuju. Napsal jsem jen radu a doporučení a bez plurálu. Jak s tím kdo naloží jeho věc. Víc to obhajovat nebudu, myslím, že moje stanovisko už je obhájené dost.

Ale to množné číslo je mé svrchované právo. Obzvlášť, když nikoho k ničemu nezavazuje.

Nu. Nyní ti předávám poslední slovo.

Puero si rozhodně nemyslí, že je ARA idiot. (Jak na to ARA vlastně přišel?) Citoval jsem ARU abych ukázal, že plurál používá taky. Tentýž.

No, říkejte si co chcete, já na to mám historický náhled. Úprava původního díla do jiné podoby je časová vražda. Asi jako přestavba renesančního zámku na barokní. Příjdete o genezi. O vývoj své práce od horších forem k lepším. Kdyby například Kafka přepisoval svá díla, dneska nemáme ani jedno, protože je jak známo chtěl zničit.

Autor který upravuje své dílo, tak že původní neuchová, se vlastně snaží zakrýt smutnou pravdu, že původní verze byla nedokonalá. Tuhle masku vy tady vlastně blahořečíte.

A předělávat dílo ještě podle vyjádření kritiky je vůbec nejhorší. Protože kritiky na jednu věc se člověk nikdy nedočká stejné. Vzít ji v potaz lze, ale brát ji jako bernou minci? Kdeže. V to nevěřím. Žádný kritik nemá absolutní pravdu.

Vskutku vydařený pink floydovský motiv.

Krásná báseň. Dýchly na mě všechny ty romantické scény z filmů, kde se zamilovaní loučí na nádraží.

A mejdu se omlouvám, že se ta debata zvrhla úplně kamsi mimo dílo.

Eliška Vobrubová: ARA: Hele vy dva, váš plurál se nijak neliší od toho mého.
viz ARA: ,,I proto si vybíráme, jaký obraz si pověsit na stěnu a jakou knihu si koupit."
- tahle strana odběratelů knih a lidí co si věší obrazy na stěnu podle nějakého klíče, a jehož je pravděpodobně ARA čestným předsedou, se mě a valné většiny lidí nijak netýká. Z toho důvodu je docela namístě neslovíčkařit, protože si protiřečíte.

A vůbec, co je to za hnidopišství vyčítat mi zobecněný plurál? Pokud se cítím být čtenářem, jako každý, je mi přece jasné, že je NÁS víc. Proč bych se pak nemohl zeptat Jak to na mě a celou skupinu má působit?

Na příště doporučuju cizí komentáře nenapadat z tak banálních příčin, protože to nikam nevede.

Puerovi. Puerovi, ne vám jim nebo nám, nikomu, ale jen Puerovi se to líbí. Nevím sice, nakolik je to teda přísně vzato právě dada. Ale to není podstatné.

Eliška Vobrubová: Je mi líto, ale plurál budu používat se stejnou kadencí jako dosud. Nikdo tě do něj přece nezahrnuje, pokud nejsi čtenář. Tam mluvím za čtenáře.

Moc hezky napsáno. I ta jindy velkohubá slovní spojení jako slast co teče po římsách, působí ladně a poctivě zařazená do textu. Nic se tam zbytečně nenatahuje, je to krátké a vyvážené, žádná sloka není víc nebo míň důležitá než jiná.