Výborně. Tohle dílo ti rád pochválím. Vstup má perfektní, prostředek věcný a konec poeticky k zamyšlení.

A je v něm velké pravdy kus. Na stupnici 1 až 100 by měla stovku.

To je zajímavý pohled na věc.

Ale podle mě se Julie Kapuletová zabila právě proto, že nechtěla žít bez lásky. Protože věděla, že taková láska jako s mladým Montekem ji už nepotká. Nechtěla žít bez lásky. Tak nechtěla raději žít vůbec.

Jo, taky hnojím, zalévám, roubuju, plevám, okopávám, brzy vstávám.......máš to vtipné. Sklízíš ovace. (ovoce)

Celou dobu, co jsi seděla na srazu vedle mě, jsem si říkal, že tohle je úplná Amélie z Montmártru. Vzhledově i založením. A uvědomuju si, jak neslučitelný je můj pohled na smysl života (nebo spíš nesmysl) a moje ,,Všichni jste mrtvoly" s tvým melancholickým prociťováním. Ta básnička to říká jasně: je cosi krásného na všech těch smutcích.

je to trefné a puero se pod tím podepisuje, ale Yana je taky osobnost!

už vim

Jejda, a na srazu ani slůvkem neprozradila skryté úklady. Hodně štěstí.

To mi poraď, co mám jíst a pít, aby můj mozek vytvářel v hlavě podobný svět jako ten tvůj?

Je vidno, že to je prostě něco, co muselo ven. Obsah vysoko nad formou. Ten kluk co tam tak sedí má aspoň jasno, že ta šmouha, ve které se zrovna nachází má svůj časový limit. Stačí mu, aby si počkal. Jo. Tahle je báseň je o tom umět něco přetrpět. Je o přečkání.

Ale vleče se to co?

pěkné

Duhový kvadratický princ. Ví, že o něm píšeš básničky?

Mimochodem hezké básničky. Každý hned pozná, že jsou opravdové, protože je v nich tolik detailů z běžné reality, že se tím hned prozradíš.

Ach.....jsem odhalen.

Jakými to matoucími hormonálně-společenskými metamorfózami ti chlapi procházejíí....? Rozmnožovat se, rozmnožovat,.....nebo jen dělat jako že se rozmnožují....a ještě to musejí pojmout romanticky, aby samicím nedošlo, že nejde o lásku, ale .......o odčerpání přebytečných tekutin....brrr.

Pochopils to dobře.

jéé

Máš na stáří pěkné vyhlídky.

Tak trochu to na mě působí jako manifest toho, co od poezie očekáváš.

Hezká báseň o pravidlech lásky. Trochu ekonomická. Má hezkou houpavou melodičnost, která hezky pasuje na mnoha místech - hlavně na konci, ale taky má místa, kde to trochu hapruje. Třeba ty rozzářené líce jsou tam nějak přebytečně vmáčklé.

Takový pohled na věc je správný. Přehlídnout to špatné a vyzvednout to dobré. Ale když si tohle heslo nic než národ převedu do reality a vybaví se mi pravicový extremismus, uvědomím si, že rodina není národ. V rodině upřednostňování jedince nevadí. Ale v národě? Nevede to k odlišování jedněch od druhých? Těch lepších od těch horších?

A ty jsi na český národ hrdý, nemám pravdu? No proč ne. Je to zdravé. Ale každá hrdost má snad své hranice ne? Třeba můžeš být hrdý na Čechy, kteří v bitvě o Británii zachránili Británii, a budeš hrdý na Čechy, kteří tyhle hrdiny (další podivný termín) po jejich návratu do česka zavřeli do uranových dolů? Nejsi potom tak trochu hrdý, jen na část národa?

Myslím, že na svůj národ sice můžeš být pyšný, ale taky by ses mohl za svůj národ i stydět.

No, já o pojmu národ dlouho přemýšlel. Nevím vlastně, jak ho definovat. Co spojuje lidi v národ? Jazyk to není. Kultura to není. Státní území, zákony, rasa,...nic z toho to není. Jako všechno dohromady zároveň taky je, ale proč o sobě Čech může říct, že je členem národa Českého, národa se slavnou minulostí? Proč to o sobě říká Američan? Proč to o sobě neřekne Rom, ale Žid ano? A kdyby se osamostatnila Morava, řekl by o sobě Moravák, že je členem národa? A co Slováci?

Abych to zkrátil, osobně si myslím, že něco tak abstraktního jako NÁROD nikdy neexistovalo a ani neexistuje. Podle....asi Herdera, nevim... národ je jen takové etnikum, které vytvořilo vlastní stát. Ale to je podle mě blbost. Takže, co ta tvá báseň vlastně oslavuje? Spíš to Nic, než ten národ. Nebo, jak bys definoval národ ty?