Homér: Opravdu chci vědět odkud berete přesvědčení, že je to Topol.

Tvrzení, že se jedná o cizí dílo mě uráží. Nařknutí z plagiátorství je závažné, pokud to můžete nějak dokázat, dokazujte. Že se můj styl v některých ohledech tomu Topolovu podobá je možné, ale stejně tak se Kerouac v některých ohledech podobal Thomasu Wolfe, a nejedná se o přepis. K tomu AI: pamatuju si na experiment, kdy dávali náhodnému většímu vzorku lidí číst poezii, aby určili zda se jedná o dílo člověka či robota, jakmile měl text složitou syntax a zvláštní obraty, ihned usoudili, že to napsal stroj, ač se často jednalo o básně známých klasiků. Jsem ochotný přijmout kritiku, nad tím AI se ještě budu zamýšlet, ale že jsem zloděj je urážka.

Vina ze života je zvláštní pocit, ale intenzivní, a proto nádherný. Silné emoce jsou nositeli krásy. Nezáleží na tom jestli jsou pozitivní či negativní, to už není otázka estetiky, ale něčeho jiného. Jediné skutečně ošklivé na tomto světě je polovičatost prožitku a prázdnota. Ovšem, netvrdím, že jsou události vzbuzující extrémní duševní reakci vždy dobré, jenže morálka není nutně spojená s elegancí a onou krásou. I zlo může mít rozkošný oblek hodný nejlepšího krejčího.

Zajímavá báseň, líbí se mi, připomíná díla devatenáctého století, či začátku dvacátého. I tak mám jistou kritiku: není v tom nic vyloženě neznámého, jedině třetí sloka pocit již čteného nabourává za pomoci nových obrazů.