Ten strejda byl asi můj dědek. Říkával, že nejlepší ryba je prase a že brambory, jakožto zelenina, jsou nejzdravější propasírované přes čuníka.
V reálu to bylo velmi poetické....

Naši dědek

Naši dědek ně dycky říkávale:
„Máš na repáko mocho!“
A já jim na to:
„Dědko, esi Ve to nepřeháníte trocho...“

A naši dědek zase:
„Babě nesmim vokázat, že neco umim!“
A já jim na to:
„Dědko, kde Ve na to chodite, to teda čumim...“

A naši dědek zase:
„Ja to svó babo mám rád, ale nasrat jo mosim, sviňo jedno!“
A já jim na to:
„Dědko, z tech Vašéch frků se na prdel sedno...“

A eščě dědek říkavale:
„Komunisti majó za pánaboha Lenina!“

A tak s nima bela furt sranda, než přišla jejich hodina...

Psavec:
Díky..

bazi:
Díky, máš naprostou pravdu a jsem vděčný za každý takový podnět. Je to smyslem toho fóra.

Naprostý souhlas...

I to se stává...Dobrý!

Líbí!!!

Škola hrou...Takhle to myslel Komenský?

Skvělé...

slavek:
Minimum slov, maximum sdělení. To obdivuji. Díky

Singularis:
To jsou chyby na něž člověk hledí tisíckrát a nevidí. Proto díky za pohled zvenčí a pomoc. Přesně toto hledám na tomto fóru.

Nine:
Šroub s matkou a láhev s korkovou zátkou dokáží narušit rovnováhu vesmíru vratkou. Pak chaos i mysl jedno jsou.
Díky..

Singularis:
Absolutně dávám za pravdu a děkuji za upozornění.
Třeba takto?

Provází celý můj svět
jak vůně květ,
jako osud přízeň,
tak mne provází žízeň.

Jako alfu pronásleduje beta,
odvěsny Pythagorova věta,
Romea Jůlie,
zoufalství naděje,
jsme spoutáni touhou
jako můj s mojou.

Psavec:
Na korku netřeba šetřit. Poskytuje poměrně dobrou tepelnou izolaci. Což je důležité zejména teď, v zimních měsících...
Díky

V té úspornosti je síla...

Tohle miluji...

Vtipné...

bazi:
Na druhou stranu: škoda rány která padne vedle...
Díky..

slavek:
Kloním se rovněž. A obdivuji tu výstižnost. A souhlasím..
Přesto nekonspiračně, nesměle odbočím na jinou virovou kolej.

Balada v a-moll

V krvi alkohol,
preluduje netopýr,
baladu v a-moll
na černý klavír.

Preluduje baladu
černých kláves,
špatnou náladu
prší smutek z nebes.

V údech vir jej trápí.
A tak zpívá blues,
jak vystrkuje drápy
nebuněčný hnus.

Nine: Rád se něžně a jemně nechám vést do hlubin...vždy znovu a znovu....
Díky...

Nine:
Díky. Je to vyznání s nímž cítím souznění. Přiznávám, ač nevážně...

Semeník větrem vláčený

Okouzlen čarem lesní tůně,
lučních květů opojné vůně,
lačním bos hebkým mechem kráčet,
jak semeník větrem nechat se vláčet.

Toužím ulehnout v tom mechu,
spočívat bez myšlenek i dechu,
vniknout do lůna přírody matky
a již nevrátit se zpátky.