|
dojemné vyznání
|
Nejbližší člověk, moje matka,
je chladná jako jinovatka.
Jedových zubů plnou hubu,
všude mi dělá jen ostudu.
Dojímají mně její vzlyky,
že si mám posbírat kapesníky.
Taky ať nechám ji spát a jdu pryč,
cítím se tu sama, jako námořník.
Citově vyprahlá jsem na kost,
radost žádná, mám už toho dost.
Samotka je jejím oblíbeným trestem,
procházím často tímto psychotestem.
O koho se stará jen a pouze,
přece o sebe, odpovídá mi dlouze.
Hraje si se mnou, jak kočka s myší,
jen, co se jí hodí, tak to slyší.
je chladná jako jinovatka.
Jedových zubů plnou hubu,
všude mi dělá jen ostudu.
Dojímají mně její vzlyky,
že si mám posbírat kapesníky.
Taky ať nechám ji spát a jdu pryč,
cítím se tu sama, jako námořník.
Citově vyprahlá jsem na kost,
radost žádná, mám už toho dost.
Samotka je jejím oblíbeným trestem,
procházím často tímto psychotestem.
O koho se stará jen a pouze,
přece o sebe, odpovídá mi dlouze.
Hraje si se mnou, jak kočka s myší,
jen, co se jí hodí, tak to slyší.
25.08.2023 00:18
:D pobavila.
Vy že jste moje matinka?
Pro mě jen pouhá vzpomínka.
Je snad víc kariéra či chlap, než rodina?
Nemám vás zapotřebí bo bych se poblila.
Vy že jste moje matinka?
Pro mě jen pouhá vzpomínka.
Je snad víc kariéra či chlap, než rodina?
Nemám vás zapotřebí bo bych se poblila.
20.12.2020 00:14
V žádném případě můj případ, ale poznal jsem na vlastní kůži. Smutné, nikoli výjimečné...
19.12.2020 13:04
Sokyně nebývají často rozdílné
To co jsem neměl na svém
otci rád , stalo se mým dědictvím.
To co jsem neměl na svém
otci rád , stalo se mým dědictvím.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.