Mlčeti Zlato: njn, lítá to vzduchem... a dneska obzvlášť :-)

Market30: a co když možná... přeci jen... díky pár slovům zkrásní den... ? :-) děkuji ti... moc...

Rosa: ó... neotřelé myšlenky, brilantní pohled na věc rozšiřující obzory i samotnému autorovi... hmm... myslím, že se budu těšit a tajně doufat ve tvé další komentáře ;-) je to přesně tak, jak píše slavek... je to o emocích, o tom, co v tobě báseň vyvolává, jak ji cítíš, jak ji žiješ... není to o tom, jak jí rozumíš rozumem, jak si ji "správně" vykládat, co autor zamýšlel... nechoď na to vědecky, neuč se, prostě prociťuj, nech proud myšlenek volně plynout a jen pozoruj, co se v tobě děje... všichni v sobě máme cit pro všechno, jen je otázka, jestli mu chceme naslouchat a nakolik mu věříme... děkuji ti za zastavení i čas, který jsi tomu věnovala, a velké díky i za tvé zamyšlení... je mi ctí...

slavek: děkuju.. ze srdce...
ad Rosa - nu Slávku, vystihnul jsi to dokonale... a jsem nesmírně poctěna tvými slovy a tím, co v tobě mé básně vyvolávají... děkuju..

Homér: Homére, tys zabil! :-) pobavilo nejvíc :-D ale jako upřímně, asi jsi jediný člověk na světě, co dokázal zodpovědět aspoň jednu jedinou moji otázku :-) díky ti, to se cení ;-)

slavek: děkuju... za tvá slova, za přečtení i za ten čas, co jsi tomu věnoval :-)

Birtiri: děkuju...

wow! moc pěkný.. mrazí z toho konce "...po objetí z lásky a ne ze soucitu..." cítím...

krásná... i dlouhé básně mají své kouzlo :-) že srdce realitu zamyká je nejvíc! stejně jako konec... velmi vydařená, hřejivá... protože tlukotu srdce se nic nevyrovná...

krásná... začínám mít slabost pro tvoje básně :-) btw. při čtení mi naskočil Murakamiho Sputnik... :-)

závidím vlaštovkám jejich let a tobě lehkost, s jakou necháváš slova něžně tančit a kolik citu do nich umíš vložit... při čtení se tetelím blahem a těším se, že láska v takové "nadoblačné" podobě přeci jen existuje... klobouček až na zem...

došla mi slova... tak budu jen v němém úžasu mlčet a číst znova a znova... a řeknu snad jen toliko - chtěla bych v ruce držet sbírku tvých básní...

slavek: no jo, ale kam by ta střda letěla? :-O :-D

úžasná!

mmm... velmi silná báseň... neuvěřitelně krásná i ve své temnotě... upřímně - na první pohled mě její délka odradila, ale neztratila jsem se v ní a se zatajeným dechem dočetla do konce... několikrát... chci číst dál a věřit ve šťastný konec... a ztrácet se ve vůni pomerančů... ano, nakonec to všechno vlastně může být jednoduchý... s tím správným člověkem...

tak tohle je hodně luxusní kousek... neskutečná krásná, tleskám...

taková něžně krásná, krásně něžná... :-)

wow! němý úžas a strach, abych svými slovy nepokazila to kouzlo básně... tak snad jen provolání bravo! úžasné, silné, cítím...

hele, vyloudilo mi to úsměv na tváři, jak jsi to hezky napsal :-)

proč je vlastně důležité, aby nás lidi měli rádi? jen ať si šeptají, znamená to, že jsi něčím zajímavá a nedáš jim spát :-)