Já občas ve svý fantazii :D Asi jde o to, neutopit se docela :)

Zajímavá zamyšlení, líbí se mi, byť je to na mě příliš pesimistické. Ale jde to brát jako fajn nakopnutí, po tomhle by si člověk mohl pěkně říct: "Sakra, takhle to ale přece nechci!" A něco s tím udělat.
Anebo se s tím smířit, ale aspoň si přestat stěžovat :D
Snažím se žít tak, abych byla sama se sebou spokojená, se svým konáním, chováním a tak. Soudit ve skutečnosti můžeme opravdu jen každý sám sebe. Stejně tak jako hodnotit a ocenit :)
P.S.: Ještě se přiznám, že o něčem mi prostě stačí jenom snít. A nestydím se za to. Proč taky, ne? :D

Moc hezký a milý pohled sama na sebe :)
Taky u vaření a pečení nekoukám napravo, nalevo a podle toho to pak vypadá kolem. Prostě mě to tak pohltí... :D

Hezká, hlavně ten závěr se mi moc líbí :)
Spíš ono období dospívání je tak trochu doba extremismu, hledání hranic, rovnováhy, potřeby zkusit ty nejzazší místa v různých směrech. Mládí, jako vnitřní svěžest, je asi spíš pocit, který si můžeme udržet, jak dlouho sami chceme... Pardon, trochu jsem se moc rozkecala :D

vanovaso: S trochou nadhledu je to možné :)
Díky za komentář :)

Psavec: Děkuji :)

Amelie M.: Díky moc :) .)

Yana: Jsem ráda, že je to tam cítit. Snažím se psát právě o tom, že každý prožitek, ať už příjemný či těžký, nás má poučit. Stačí to brát jako možnost k růstu, i když nás to v prvním momentu může hodně zranit a semlet. Všechno jsou to prostě výzvy. A tak to od určité doby beru, přijímám a řeším :)
A stejně jako není malých rolí, není malých zážitků :D

Amelie M.: No jo, to mě nenapadlo :( A stačilo přitom celkem málo... :)

Hezká báseň :)
Jako malá jsem se bála stáří. A dnes... s nadšením a očekáváním vyhlížím každý další rok. Možná to fyzicky nebude moc fajn, ale psychicky bych to mohla zvládnout :D

Výstižné, moc hezky vyjádřené, mně osobně důvěrně známé.

:)

Moc hezká :)

Na mě osobně to zapůsobilo dost silně. A ten závěr... Tenhle svět je zatím stále o dualitě.

Líbí - moc :)

Jj, Vanovaso to vystihla dokonale :) Vždycky může být nějaké potom...

Yana: Původně jsem ji chtěla rozdělit na dvě básně, ale tak nějak jsem byla líná :D
Přiznám se, že mě k takovým zamyšlením nutí různé zvláštní zážitky. Ač budu možná vypadat praštěně a divně, k tomuhle mě přinutila zkušenost, kdy jsem dostala šanci cítit pocity jednoho člověka. Hodně zvláštní, svým způsobem dost šílené, ale nepopiratelné i pro můj rozum. No, naštěstí jsem se nezbláznila. I když i to je relativní :D

Amelie M.: Děkuji, moc mě to těší :)

shane: Když mi ten člověk stojí zato, tak rozhodně :) Díky za komentář.

vanovaso: Díky za krásný a upřímný komentář :)