|
(vzpomínky na příští léto)
|
Kam vede cesta
nikdo neví
Jako sníh
tají
křivdy
viny
Za námi ticho
Před námi
jsou
sladké
černé
ostružiny
nikdo neví
Jako sníh
tají
křivdy
viny
Za námi ticho
Před námi
jsou
sladké
černé
ostružiny

Zamila: Tak to pak chce vyrazit do lesa, jestli tam máte nějaká dobrá místa... Tam, co jsme bydleli dřív, byla jedna úžasná dlouhá cesta, lemovaná těmi největšími a nejsladšími ostružinami, co jsem kdy viděla :-)
Zamila
Jééé ... Mňam :-) Krásný závěr. Škoda, že už je nemám na zahrádce, pro taťku už vyhlížely příliš nebezpečně :-D Zplaněly, potvory.
Tak co? Prostě boží... to "léto" a "sladkost zralých ostružin" doslova na mě z básně vypadla...
už "vzpomínka na příští léto" je boží :)) a tahle báseň je top.. naprosto..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kam vede cesta : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Miluju Tvoje ruce...
Předchozí dílo autora : Modlitba za lásku
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [6]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.

