Hezké technicky i obsahově. Oceňuji vyváženost té intimní lyriky, která nesklouzává do klišé a všude se opakujících samozřejmostí. Mnohým autorům je tento cit zapovězen.

Jak už se vyjadřovala Zamila, je dobré, když se zvolí nějaký rytmický vzorec, dotáhnout ho dokonce. Není to jen počet slabik v rýmovaných verších (mnohdy to ani tak být nemusí), ale přízvuk a s tím související délka slov uvnitř verše. Dá se to demonstrovat na 2.verši 2. sloky, který není úplně rytmický. Jenom zkusmo použij: "proč já vlastně věřím v duši?". Pokud ti to zní lépe, snadno vyvodíš tu zákonitost, pokud ne, tak to neřeš.:)

Myslím, že začínáš psát zajímavou a docela "dospělou" poezii, ale připadá mi, že jí chybí ten "sitzfleisch", tedy dotvoření a vlastní korektura. Na druhou stranu jsem měl v tvém věku také pocit, že poezie je to, co z člověka spontánně vypadne a jakýkoli další zásah je "zločin":)

Láska je vskutku tvrdá a velmi návyková droga. Skutečnost, že je povolená, neznamená, že není nebezpečná. Právě naopak. :)

Kdybych se vyjadřoval k této úvaze jako příspěvku šestnáctiletého autora, byl bych asi málo kritický. U zkušeného autora bych předpokládal lepší formu. Principiálně tomu rozumím, ale je to taková trochu změť názorů a pocitů. Úvaha by měla přeci jenom odněkud někam vést svého čtenáře. V tomto případě, jak název naznačuje, by měla být o rasismu a náhledu na něj z hlediska víry a náboženství.

Orionka: To snad ani ne, že bych měl takové nároky na rým, ale tento je jiný než ty ostatní, což mě trochu ruší.. Jinak si myslím, že není problém báseň stvořit s takových polorýmů, pak tam ovšem může působit rušivě rým plný.

Orionka: Po tom, co jsi to napsala, je to už jasné a logické. Asi mě zmátla ta "samomluva", jako by umírající mluvil se svou již mrtvou matkou.

Abych pravdu řekl, úplně to nechápu. Nejdříve jsem si myslel, že je to taková mystifikace, že to vypráví dítě před porodem, ale po opětném přečtení jsem to zavrhl a teď nevím, jestli to říká umírající nebo někdo u umírajícího...nějak se v to nemohu vyznat

Orionka: Dobrý, je bych poslední dva verše zrýmoval, třeba (ber to s velkou rezervou:)) takové klišé:

až tohle přijde, smrti nebudu se bát
když budeš mě mít pořád stejně rád?

Zamila: Tomu rozumím, já jsem měl na mysli spíše ten sémantický význam slova "kvalitní" oproti slovu "dobrý". Já nemám problém říci o básni, že je dobrá. Stejně to řeknu i o guláši, čímž vyjadřuji, že mi chutná. Kvalitu guláše chápu jako otázku surovin, technologie skladování atd. Jinými slovy "dobrý" u mě vyvolává představu subjektivního hodnocení, kdežto "kvalitní" objektivního.
V souvislosti s lidmi, básněmi, ani guláši (pokud je sám nedělám:)) proto slovo "kvalitní" nepoužiji a divím se, když někdo ano, přestože vše zmíněné nějaké kvalitativní kritérium jistě má.

Zamila: Orionka: Připadáš mi, Zamilo, pojmem "kvalitní" trochu posedlá. Teď už nejen "kvalitní báseň", ale i "kvalitní myšlenka". Chybí už jen "kvalitní člověk" nebo "kvalitní víra".
Možná je to pouze sémantické nedorozumění. Je pro tebe synonymem slova "kvalitní" slovo "dobrý" ?

Zamila: Kvalitu poznám u bot. U poezie vnímám to, jak na mne působí, co mi sdělí, a co ve mně vyvolá . Technické záležitosti v komentovaných básních řeším jen tehdy, když mi něco nesedí. Pak přemýšlím a hledám proč. Pokud mi sedí, už toho moc neřeším, spíše jen vyzdvihuji to, co se mi nejvíce líbí.

Mně to tedy nikterak kostrbaté nepřijde, ta forma se mi líbí. Volný, lehce prorýmovaný verš je k obsahu básně hodí. Jednoduše řečeno, básně přeci nemusí být jenom formálně svázané nebo naopak zcela bez řádu. Mezi tím je dost prostoru. S obsahem je to podobné. Je spousta místa mezi přesnou logickou strukturou a iracionálním blouzněním. A kdyby nemohla být patetická poezie, co potom jiného?

hledač: děkuji moc.

hledač: moralizovat jsem opravdu nechtěl, jen jsem chtěl vyjádřit pocit, že se od Řeků příliš nelišíme a jen shodou okolností jsme na tom aktuálně lépe než oni. Díky za komentář.

Orionka: Je to takový odvar z Bohumila Mathesia, ale metoda parafráze na staročínské téma je asi obdobná. Děkuji za komentář.

Hezké, milé a skoro bych řekl létem rozpálené...:)

Orionka: Díky za komentář, už jsem se na to téma zamýšlel v reakci na komentář PrimaDen. Doplnil bych to ještě o postřeh, že je i rozdíl v tom, jestli se příslušný text už cíleně píše jako hudební text nebo se básnička doupravuje k hudbě V mém případě se s muzikantem upravuje v obou případech, ale ten první plán je zásadní. Kategorie básně, která se napíše jako báseň a někdo ji bez úprav zhudební mě míjí. Na to nejsem dostatečně muzikální.
Aktuálně si připadám trochu jako "učitel národů" (kdyby to šlo tak bych zvýraznil ty uvozovky) :)

To je dobré, líbí se mi nápad. Motiv humanoidních strojů má jak vidno neskonale velké množství variant.

Orionka: Děkuji za komentář, jsou to opravdu jen takové bezprostřední emoce. Na vyjádření názorů je asi vhodnější jiný žánr a jiný prostor. :)

Zamila: Máš asi pravdu. Z básnického hlediska není tato básnička dostatečně propracovaná a faktického hlediska nevyjadřuje dostatečně moje názory na příslušný problém. Přesto si myslím, že i takový typ básniček do poezie patří. třeba jako Nohavicovy "virtuálky" do folkové hudby. Téma-nápad-emoce...a bum a je to na světě... Žádné velké umění, ale někdy pobaví, někdy vyprovokuji, někdy vedou k zamyšlení ... Díky za komentář.