Leslie: Kdyby to napsal muž, bylo by to asi už za hranou. Jako žena si takový text můžu dovolit, aspoň to tak cítím.

Leslie: Moc děkuju, že i přes to zhnusení komentuješ. Jo, byl to účel. Občas si ráda zaprovokuju a mám tady víc takových kousků na tabu témata, a nejenom sexuální. Jít proti srsti a trochu pobuřovat mi přijde daleko zajímavější než textem hladit, ale samozřejmě to znamená i jít na hranu. Ta první verze byla obsahově stejná, upravovala jsem jen rýmy a dala tomu kompaktnější tvar.

Mlčeti Zlato: A hele!

Některé věci se nemění a nás měnící se vracejí zpátky. Hezky vykreslená nálada.

Něžná, milá, zasněná.

Hodně povedená věc. Spousta myšlenek a vítr ve vlasech. Vzpoura je opojná, i když se o ní jenom sní nebo píše.

Nádherná. Něha z ní teče až ke čtenářům a závěr je skvělý.

Ďábelsky vostrá. Ten obraz s polívkou je velmi živej a přesnej. Baví mě to číst, ale žít bych to nechtěla... asi.

Koukám, že jsme obě psaly o dešti, ale tys tu metaforu pojala úplně jinak. Ty máš déšť podzimu a rozkladu, za kterým se schováváš. Ale jednou to slunce vyjde a všechno bude vidět jasně.

Moc pěkně sis s tím tématem pohrála. Člověk s touhle váhou pracuje vlastně celý život a postupně si ujasňuje, za kolik stojí druhým, ale hlavně sám sobě.

Leslie: Díky, taky mi to přišlo docela výstižný. Mě pobavil, ale byl to takovej hořkej smích.

Paci: Dík za zastavení.

človiček: S tresty za zabití to tak někdy bývá, ale vždycky taky ne, občas spravedlnost někoho dožene. A v politice sice není nikdo ideální, ale lepší a horší volby tam jsou, to zase jo, a rozdly jsou docela markantní.

koiška: Terri42: Leslie: Děkuji za milé komentáře.

Terri42: Díky. Nakonec se vždycky odkopou :-)

Homér: Myslím, že je to strašný, neodpustitelný a varovný. A že úplně stačí ten fakt, že je Laos nejbombardovanější zemí v historii s půltunou trhaviny na každého obyvatele. Není potřeba přehánět, ve druhé světové se množství bomb může jen odhadovat, ale bylo jich zřejmě řádově víc.

Homér: Nekecám, realita včerejšího večera.

Milá nostalgie, asi stárneš hele... Připomnělo mi to knížku Filipa Koryty Falknov calling, je tam z tvého kraje, neznáš ho náhodou? Taky vzpomínal na dětství se všemi detaily, průšvihy spolužáků i tajenými hříchy z rodiny, všichni byli k poznání a byla to fakt vydaná knížka, tomu říkám odvaha. Ale taky to máš fajn, to ne že ne.

LadyLoba: To ani ne, spíš tak docela obyčejně "do prdele" ;-) Díky za návštěvu!

človiček: Dandy: Psavec: Děkuji za zastavení a milé komentáře.