Tajemný: vidíš, a já si toho dnes nijak nevážím... ne pocitu, který mne k tomu vedl, ale textu samotného... balada villonská, jak cukrář kremroli, kdykoli na požádání... to není žádné umění...

Severak: to nestojí za to, takových mám stovky... byť osobní to je, bezesporu... jako všechny...

protože za víc nestojí

Smršť tahů smyčcem po strunách
bolest mi v duši hraje
hraje si s vichrem v korunách
v bouři mým slzám laje
když oknem z úst mi vlaje
přestane náhle vítr vát
z hříchu se tiše kaje:
Bylo tak krásné milovat

Vycítím těžký splínu vzmach
jenž stoupá s vůní čaje
čaje co vařil z hořců krach
ten hrubě drsný frajer
piju v chuť nedoufaje
na dně smím žízeň uschovat
ať steskem ve mně zraje:
Bylo tak krásné milovat

Srdce mi barví zmaru nach
sníh žalu na něm taje
taje a stéká po runách
veršů bez konce kraje
leč kámen ve mně zná je
vlastně ty konce nechci znát
chci plést si jinotaje:
Bylo tak krásné milovat

Vyschla nám šťáva z ráje
nedáš už lásky ani watt
ve mně však stále hraje:
Bylo tak krásné milovat

inu, "obrovská ta dálka jest"... k jazyku živému... bylo by vhodné opravit si alespoň špatný přechodník, ať to není jako pěst na oko... v tom slovním okolostojičenstvu

taron: báseň je umění, z toho se nelze vylhat

Jak tě tak sleduju, ty se k tomu tvaru nakonec propíšeš... ale bude to ještě bolet.

Když člověk celý život zachází se slovy až na to málem vykrvácí, dokáže vyslovit nevyslovitelné.
(J. M. Tomeš)

Yana: ony biochemické reakce neplatí až od roku 2012, ten motiv je tedy samozřejmě přítomen... jako metafora, resp. její součást.

Adélka Farky: aha, takže není jiný důvod než tvé prohlášení textu za poezii? OK, jen mě to zajímalo.

taron: inkoust: odpovědí je jediné slovo: katarze

Mohu se zeptat, proč je to báseň Adélko?

zahalovat texty aurou, pompa a vznešenost... to je moc pěkné, to mě rozesmálo díky ;D

tak tady máš alespoň jednu pro lidi, na oplátku

http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20777-pamet-medu

Kožešník musí myslit na svého zákazníka, ale básník, to je člověk, který na sebe všechno vzal a který důsledně, neutěšeně, nepoučitelně a nenapravitelně recidivisticky zkoumá pochybnost, a tedy risk, a tedy závrať, a tedy štěstí, takový člověk je po většinu etap své pouti sám, a tedy mnohý, a tedy opuštěn, a tedy doufající, absolutní, a tedy vztažný.
Všechno nad to je omyl, demagogie a střední stav kupectva.

(Ivan Diviš)

Gorwor: ale jdi, v tom problém nespočívá... nezabývej se druhými, nýbrž sebou a svými texty... tam je třeba pracovat.

Pro začátek by to chtělo udělat si pořádek v rytmu, konstrukce rýmů je také slabší, příliš mechanické, často gramatické a málo nápadité, málo zatížené významem. Taková povinnost zvukové shody, kterou se ti ne vždy daří dodržet. A rým i rytmus jsou nástrojem umělecké výpovědi, nikoli cílem. Celkově je text příliš upovídaný, předvídatelný a málo hutný... chybí tomu tajemství.

buburadley: to bude souznění duší

bál jsem se už toho názvu... a oprávněně

inkoust: kontruji ;)

Není básně bez čistoty, ale není rovněž básně bez provinění. Překonávání provinění je svarem tmelícím trhliny věčnosti.

(Ivan Diviš)

Sucháč: už jen pouhé podezření z nedůvtipnosti bych si mohl brát osobně :-D Tak pozor na to ;-D

modliteb