 29.03.2013 16 1704(18) 0 |
V lese šerém, vprostřed noci,
když měsíc září úplňkem,
palouk skrytý - zřídlo moci,
tam míhají se, to není sen,
lesní víly... A tančí, a šílí...
Jde voják silný, kalený boji,
hrdinný rek a možná psanec,
zmámen tím rejem, jen chvíli stojí,
pak vstoupí k nim a zkusí ten tanec.
Mezi ty krásky... Skryté jen vlásky...
Brzy už krev mu ve spáncích buší
po chvíli bez šatů je i jeho tělo,
podivné šílenství mu zachvátí duši,
jen chytit a sevřít jeho srdce by chtělo,
jednu z těch žen... Krásných jak sen...
Krouží tak blízko až na těle cítí dlaně,
ten bláznivý tanec však náhle stojí v tichu,
jeho oči šílené se upřou přímo na ně,
náhle všechny leží a brzy dojde k hříchu.
Jen propletenec těl... Kde získá to, co chtěl...
Jako býk se vzpíná, hnán zuřivostí pudů,
však krásek neubývá a každá z nich je chtivá,
už padá k smrti znaven, už neovládá údů,
z ran o nichž nic netušil, mu vytéká krev živá.
A v dálky křik se nese... Však rozplyne se v lese...
Medvěd velký moudrý, vzbuzen v tuto chvíli,
výkřik z dáli zaslechne a smát by se mu chtělo,
jen další hlupák vyhledal ty krásné lesní víly,
a k ránu zas v kapradí my najdem jeho tělo.
Maso vezmou ptáci... A kosti rosomáci...
když měsíc září úplňkem,
palouk skrytý - zřídlo moci,
tam míhají se, to není sen,
lesní víly... A tančí, a šílí...
Jde voják silný, kalený boji,
hrdinný rek a možná psanec,
zmámen tím rejem, jen chvíli stojí,
pak vstoupí k nim a zkusí ten tanec.
Mezi ty krásky... Skryté jen vlásky...
Brzy už krev mu ve spáncích buší
po chvíli bez šatů je i jeho tělo,
podivné šílenství mu zachvátí duši,
jen chytit a sevřít jeho srdce by chtělo,
jednu z těch žen... Krásných jak sen...
Krouží tak blízko až na těle cítí dlaně,
ten bláznivý tanec však náhle stojí v tichu,
jeho oči šílené se upřou přímo na ně,
náhle všechny leží a brzy dojde k hříchu.
Jen propletenec těl... Kde získá to, co chtěl...
Jako býk se vzpíná, hnán zuřivostí pudů,
však krásek neubývá a každá z nich je chtivá,
už padá k smrti znaven, už neovládá údů,
z ran o nichž nic netušil, mu vytéká krev živá.
A v dálky křik se nese... Však rozplyne se v lese...
Medvěd velký moudrý, vzbuzen v tuto chvíli,
výkřik z dáli zaslechne a smát by se mu chtělo,
jen další hlupák vyhledal ty krásné lesní víly,
a k ránu zas v kapradí my najdem jeho tělo.
Maso vezmou ptáci... A kosti rosomáci...
26.10.2014 - 12:35Klaron: Děkuji. Ale upřímně řečeno - doopravdy je to značně kostrbaté, jiná dílka se mi, myslím, podařila i lépe... Ale zpětná editace ztrácí smysl, a jednou vyřčené se nemá měnit jen pro klid duše, takže... I kostrbatá tu zůstane :)
29.03.2013 - 15:32taron: Díky. Je to prostě příběh, jako většina mých textů. Forma by měla být čtivá - a asi nic víc, na víc totiž asi nemám ani um, ani trpělivost...
29.03.2013 - 13:44Gorwor: No... mě se líbí ten děj, pracovat by se na ni dalo, ale to se dá skoro na všem, pokud ti jde spíše o sdělení, ne tolik o umění, tak to stačí a i tak je to pěkné :)
29.03.2013 - 09:49zahalovat texty aurou, pompa a vznešenost... to je moc pěkné, to mě rozesmálo díky ;D
tak tady máš alespoň jednu pro lidi, na oplátku
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20777-pamet-medu
tak tady máš alespoň jednu pro lidi, na oplátku
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20777-pamet-medu
29.03.2013 - 09:44miroslawek: Jsem asi kožešníkem - pro mě JSOU názory "zákazníků" důležité. Nehodlám se jim bránit tím, že svoje texty budu zahalovat aurou nepochopitelnosti, složitosti a abstrakcí ;) Takže možná jsem spíš kupec, než básník, nicméně mi to nijak nevadí. Nestojím o pompu, vznešenost a nebo dokonce osamělost.
29.03.2013 - 09:39Kožešník musí myslit na svého zákazníka, ale básník, to je člověk, který na sebe všechno vzal a který důsledně, neutěšeně, nepoučitelně a nenapravitelně recidivisticky zkoumá pochybnost, a tedy risk, a tedy závrať, a tedy štěstí, takový člověk je po většinu etap své pouti sám, a tedy mnohý, a tedy opuštěn, a tedy doufající, absolutní, a tedy vztažný.
Všechno nad to je omyl, demagogie a střední stav kupectva.
(Ivan Diviš)
Všechno nad to je omyl, demagogie a střední stav kupectva.
(Ivan Diviš)
29.03.2013 - 09:38miroslawek: Když problém nevidím, nehodlám se jím zabývat. Kdybych měl řešit problémy, které se mnou mají ostatní, nedělal bych nic jiného. :)
29.03.2013 - 09:37Gorwor: ale jdi, v tom problém nespočívá... nezabývej se druhými, nýbrž sebou a svými texty... tam je třeba pracovat.
29.03.2013 - 09:35miroslawek: Je těžké vyrovnat se mistrovství tvého formátu... Prostě bych to řekl tak, že každý má svůj styl, který sleduji jistý cíl - mým cílem je psát tak, aby se to snadno četlo a myšlenka i děj byl snadno pochopitelný. Píšu pro lidi :)
29.03.2013 - 09:32Pro začátek by to chtělo udělat si pořádek v rytmu, konstrukce rýmů je také slabší, příliš mechanické, často gramatické a málo nápadité, málo zatížené významem. Taková povinnost zvukové shody, kterou se ti ne vždy daří dodržet. A rým i rytmus jsou nástrojem umělecké výpovědi, nikoli cílem. Celkově je text příliš upovídaný, předvídatelný a málo hutný... chybí tomu tajemství.
29.03.2013 - 08:39Zamila
Pozoruhodný kousek :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Příběh noci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kaleidoskop
Předchozí dílo autora : uktápzoP
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
marshal [15], rum.em [15], Fabulos [14], Ellie [14], Mitch Rowbrindger [11], Rusalka [11], Atti [9], Stínová holka [9], Kelaira [7], Tyra(nka) [3], Glorie [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
