casa.de.locos: Promiň, jinak ji vnímat neumím.

Povedená báseň, velmi se mi líbí, hlavně ta atmosféra, ale také formulace: "krev mizí v křišťálové tříšti". :-) Docela si pod tím dovedu představit, jak zoufalci přicházejí z moře, lidé umírají a kněží do toho nevšímavě řeční. Působivá situace a velmi pěkně vylíčena.

Nějak se mi tam významově nehodí ten verš "se svlékneš", zvlášť k těm holubům. Ale jinak tam zaznamenávám několik zajímavých myšlenek - hlasité ticho (vykládám si je tak, že oba mlčí, protože se stydí říct to, co chtějí, ale současně to o sobě navzájem vědí, takže jako by komunikace probíhala); to, že když druhá osoba odchází, začíná to tu první bavit; či ten bezpečnostní systém egoismu (ten docela osobně znám, není nad to uzavřít se do "ulity"). Možná mi ještě nějaká myšlenka unikla, ale celkově se mi to líbí.

Udělalo to na mě vynikající dojem. Líbí se mi refrén, který tomu dodává trochu tajemnou atmosféru, i použití public domain hudby na pozadí (v tomto případě ta hudba není ani příliš nezajímavá, ani přehnaně vtíravá a nebolí mě z ní hlava, i když na trvalé poslouchání by asi nebyla). Také se mi líbí, že text vypráví celkem konkrétní příběh.

Prodlevy jsou vynikající na přemýšlení. Mně například vedly k zamyšlení se nad tím, kolik mám soukromí. No, doma celkem dost, mimo domov zase skoro žádné.

Délka je přiměřená, na dnešní dobu, myslím, i celkem obvyklá.

casa.de.locos: Aha. Děkuji za vysvětlení.

Opravdu zamlžená, památkáře se mi v tom nedaří poznat.

Po přečtení mě napadlo toto:

Aby člověk řekl "můžu se ptát?", musí si nejprve přiznat, že něco neví a zajímá ho to. Položit pak správnou otázku je často mnohem náročnější než odpovědět. A položit ji ne Googleu, ale člověku, a dokonce správnému člověku, to už je opravdu obtížné.

Noviny a média vůbec jsou vlastně pro informování o problémech z podstaty špatný zdroj - jejich úkolem je informovat o tom, co se stalo, jenže většina problémů nemá charakter událostí, ale dlouhodobě neřešeného škodlivého stavu nějaké oblasti. Obvykle takový stav řešit nelze, protože by se řešení dostalo do rozporu se svobodou, se zákony, se soukromým vlastnictvím, se zájmy místních obyvatel, s něčími právy apod. Takže média vlastně odvracejí pozornost od skutečných problémů už jen snahou informovat o konkrétních událostech.

Mimochodem, vulgarita některých slov se v průběhu času mění; u některých slov klesá, u jiných naopak roste. Nebudu se divit, pokud se dočkáme toho, že Zemanův dnešní projev bude považován za spisovný a za sprosté bude považováno např. slovo invalida.

Souhlasím, že se nám to jednou vymstí, nicméně časem se nám toho vymstí určitě víc.

Poezii se spíš vyhýbám, ale už na první pohled je mi tato báseň velmi sympatická (nejen proto, že jsem bývalý tolkienolog). Začíná elegantním uvedením místa, následuje krátký děj: příchod básníka a jeho monolog. Na to, že ses moc nesnažila, je to určitě skvělý výtvor.

casa.de.locos: Zajímavý postřeh. :-)

casa.de.locos: To je dobře. Však je to parodie. :-)

Není mi moc příjemné, že je z toho cítit taková lehká šikana, ale povídka má myšlenku a stojí za přečtení až do konce.

Zvláštní povídka. Hlavně ten závěr je takový jednoduchý, "překvapivě nepřekvapivý", jako by tomu něco chybělo. Ale hlavně, že jsem se dozvěděl, jaké houby našel... ;-)

Geniální nápad. Povídka budí velmi zajímavé a neobvyklé představy. Nabízí se úvaha o zrcadlech, ale to by myšlenku povídky rozbilo a zkomplikovalo, hezké je na ní mimo jiné to, že je jednoduchá, a přesto působivá.

Trochu zvláštní mi přijde myšlenka, že "ten chlápek vypadal divně, vypadal úplně jako já", protože z toho logicky vyplývá, že jsem i "já" vypadal divně. I když možná nad tím moc přemýšlím.

Severak: Děkuji za ocenění. :-)

Poznámky pod čarou mají dát čtenáři svobodu, zda si chce dodatečné informace zjišťovat, nebo ne (zvlášť při druhém či třetím čtení může být užitečné přeskočit ty informace, které autor ani čtenář nepovažují za důležité, i když mohou jinak napomoci pochopení děje či souvislostí).

Pochopitelně byl problém, jak přenést poznámky do čtené verze, protože poslech zvukové nahrávky není tak interaktivní jako čtení, ale snad je moje řešení přijatelné.

Povídku jsem si poslechl, takže čárky hodnotit nebudu.

Líbí se mi myšlenka, téma i délka. Zpracování nemám co vytknout a postavy se chovají celkem věrohodně, i když ta Smrt je nějaká moc lidská. V rámci "potlačení nevíry" přijmu ledacos, ale jednomu věřím pevně - Smrt nikdy nespí!

Líbí se mi nádherná ilustrace i hudba na pozadí nahrávky, ač jinak podkresovou hudbu většinou nesnáším. Ty jsou tvoje vlastní?

Amelie M.: Děkuji za vynikající komentář. :-) Mám radost, že to někoho vedlo k zamyšlení. Mám radost i z toho, že se shrnutí a výklad osvědčily, asi je budu používat častěji. :-)

Jsem moc rád za smích. Těch komických momentů je tam určitě víc, nicméně mám zásadu, že komické momenty musí mít současně plnohodnotný smysl i brány vážně, takže i pokud to přečte někdo zcela bez smyslu pro humor, bude to také v pořádku.

První sloka se mi celkem líbí, na druhé mi docela vadí, že by se měl řádek s dvanácti slabikami rýmovat s řádkem se sedmi - nejde mi to vůbec odrecitovat.

Líbí se mi na tom ta myšlenka, jak staří lidé sní o tom, co (by) dělali, když byli mladí, i to, že je to zasazeno do školního prostředí. :-) Skoro mě to nutí ptát se, co se stalo s jejím mužem, že zůstala sama - Opustila ho? Zemřel? Co se týče stylu, připadá mi tam trochu víc popisů než je nezbytně nutné. Asi máš lepší představivost než já.

Amelie M.: Děkuji. :-)