Nikytu: Já také.

Když ji čtu podruhé, oceňuji slovo "ocasně" a budí mi zajímavou představu zesměšněné šelmy.

Orionka je inspirativní. :-) Tato báseň mě pobavila.

Mně ještě nikdo na básně "nebalil", možná je to tím, že básním příliš nerozumím. Ale nechtěl/a bych, aby dílo pykalo za autorův úmysl; pokud je báseň opravdu dobrá, zaslouží si místo, ať byla autorova motivace jakákoliv.

Královničky mi tam také nesedí, možná nějaká subjektivní asociace. Jeskyně, kde se rodí hvězdy, mi připadne jako zajímavá surrealistická myšlenka a připomíná mi troly ze Sofie První, kteří měli jeskyni plnou fosforeskujících drahokamů, protože milovali hvězdy, ale lidé je vyhnali do podzemí.

Umřít, vrátit se na zemi jako duch a strašit své bývalé známé, že jsem býval/a nejlepší spisovatel na světě a ti, co žijí teď, nestojí za nic? Z toho by mohla být docela vtipná duchařská komedie. :-D Ale plně souhlasím s tvými komentáři. Takové zákulisní pomluvy (byť pozitivní) také nemám rád/a. Na druhou stranu jsem ale rád/a, že tě motivují k psaní a vyjadřování jasných názorů. :-)

Takový srozumitelný způsob vyjadřování se mi líbí a s myšlenkou víceméně souhlasím, byť mám vlastní špatnou zkušenost. Ten název je na tebe až nezvykle banální.

01010011 01101111 01110101 01101000 01101100 01100001 01110011 01101001 01101101 00100000 01110011 00100000 01000001 01101101 01100101 01101100 01101001 01101001 00100000 01001101 00101110 00100000 01001000 01100101 01111010 01101011 01100001 00100000 01110000 01110010 01100101 01100100 01110011 01110100 01100001 01110110 01100001 00101110

Děkuji za zajímavou úvahu. Obzvlášť se mi líbí ten první odstavec, protože popisuje právě takovou atmosféru spolupráce, jakou mám rád/a. Na druhou stranu se ale obávám, že v naší společnosti existují také lidé, kteří ke svým dílům přistupují "vlastnicky" a považují za svoje vlastnictví vše, co vymyslí, i to, co k tomu přimyslí jiní, a chtějí mít pod kontrolou svá díla i všechny lidi, kteří s nimi manipulují, tak jako Sauron v Pánovi prstenů předpokládal, že když sdělí elfům svoje znalosti o výrobě prstenů, dá mu to právo kontrolovat, co pak elfové s prsteny budou dělat, a vládnout jim. Takoví lidé pak mohou zveřejňování děl na literárním serveru brát jako příležitost k přivlastňování si duší čtenářů, získávání kontroly nad nimi a zbavování je svobodné vůle. A mazání cizích komentářů je jedním z projevů takové moci. Možná je to trochu paranoidní, ale připadá mi, že třeba současná podoba autorského práva je víceméně založena právě na takové myšlence. Ale nemyslím, že jsou takoví autoři v převaze a rozhodně s takovým přístupem nesouhlasím.

Orionka: Nevím, zda ji znáš, ale já tu myšlenku potenciálních lidí znám z písně The Greatest Show on Earth (viz http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/nightwish/the-greatest-sh
ow-on-earth-663884 - část IV. The Understanding), kde dává velmi hluboký smysl. (Celá ta píseň je úžasná a dlouhá a moc se mi líbí, znázorňuje dějiny Země s přesahem do budoucnosti a na YouTube jsou k ní fascinující videoklipy, třeba https://youtu.be/uzPT9dGgeTs .)

Krásné téma a velice působivé je tam opakování refrénu. A ta hudba tomu dodává moc příjemnou atmosféru plnou smutku a soucitu bez rozumu (tzn. čistě emocionálního).

Zaráží mě tam výraz "plavit řeku". Co jsi tím plavením mínila? Podle slovníku může sloveso plavit znamenat přepravovat po vodním toku, koupat či mýt proudem vody, ani jedno z toho ale s řekou zrovna moc dělat nejde - řeku nejde ani přepravit po vodním toku ani vykoupat ani umýt proudem vody. (Natož řeku času...)

Při čtení mi už od začátku hodně vadil styl a výběr sdělení, protože mi připadají tuze nezajímavá a místy nesrozumitelná. "Země ztěžka dýchala" – to má znamenat sopečnou aktivitu? Nebo něco jako praskání dřevěné podlahy? Co znamená, že země dýchá? Většina vět mi připadá dost nesrozumitelná a zbytečná, vůbec mě to neoslovuje, až na tu základní myšlenku o potenciálním člověku, který se mohl narodit a nenarodil (to mi evokuje motýlí efekt - https://cs.wikipedia.org/wiki/Mot%C3%BDl%C3%AD_efekt ).

Tvůrci televizního programu za to nemohou. Za to mohou diváci, kteří nejsou ochotní platit 300 korun měsíčně za jednu televizní stanici a raději nadávají na reklamy. (Vždyť kolik lidí protestuje už kvůli poplatkům za ty veřejnoprávní...)

Téma mě trochu překvapuje, protože to, že jde něco vypnout, podle mě vůbec nesouvisí s tím, zda je to nepřítel. Nepřítelem může být i něco, co vypnout jde. Jenže pokud si lidé do svých domovů ten televizní přístroj pořídili, museli k tomu mít nějaký důvod. (A doufám, že to byl vážnější důvod, než že jim v reklamě řekli, že ji mohou mít...) A po tom důvodu je třeba se ptát, protože právě spor toho důvodu s tím, co ve skutečnosti televize nabízejí, je příčinou toho zuřícího boje.

Fejeton je to krátký, ale svůj úkol plní. Jen to téma se mi moc nelíbí, úvahy bych chtěl/a vést jiným směrem, protože televizi vypnout nebo vyhodit z okna sice zjitří emoce, ale není to řešení.

Amelie M.: Děkuji za tvůj pohled. Zřejmě poetičnost moc nevnímám (neumím vnímat), protože tam ten rozdíl nezaznamenávám, ale když nepíšu básně, tak to snad nevadí...

Mně už nějaký člověk na ulici něco podobného vnucoval. (Jen to nebylo velké jako kufr a nic o tom neříkal, jen ať si to vezmu.) Neznámým mužům na ulici nevěřím, třeba jsou v tom kufru drogy a když si ho vezmu, zavřou mě za nedovolené držení omamných látek... Nemluvě o tom, že pokud je kradený, nechat na něm svoje otisky prstů také není zrovna dobrý nápad...

Amelie M.: Šlo by to, za předpokladu, že by se déšť díval nahoru, ale živé bytosti se obvykle dívají směrem, kterým se pohybují, proto mi ta představa evokuje jinou báseň:

Miliony soudruhů
střemhlav do louží
kamikaze.

taron: Jsem pro sublimaci a reaktivní výtvor, ale humor by možná také neuškodil.

Problém internetu je, že člověk si nemůže být úplně jistý, zda je ještě uvnitř, nebo už venku. Skoro každý dnešní web má morbidní(?) ambici získat jeho důvěru, že je ještě v bezpečí uvnitř, ale současně ho mít "dostupného a pod dohledem", jako by byl venku.

Nevím, zda tvoji báseň chápu, ale líbí se mi, možná právě pro ta cizí slova a pro pocity, které evokují, i když smysl mi moc nedávají (zejména ta longituda, ale nevím, zda nemá v demografii ještě jiný význam než v geografii). Smysl mi dává až celek.

Já jsem naladěný/á jinak, líbí se mi první a druhá, protože si k nim dokážu představit zcela konkrétní, příjemnou zkušenost. U louže si dovedu představit buď zrcadlový odraz na hladině (což ale není paměť, protože ukazuje okamžitý stav), nebo chlad a špínu, když do ní šlápnu.

Dickens: Děkuji za komentář. Určitě to je dobře. :-)