Protiřečíš si. Ať je podstata jakákoliv, "braňte své děti proti mocipánům." a dá se říct výzva"volte, ostudy!" je jen další agitace právě těch mocipánů.
Aby se někdo dostal k moci, musí být zvolen.
Naše společnost už je prožraná zlem a hnusem. To všechno je na programu voleb. Co jsme dokázali zvolit za zkurvených třiadvacet let "svobody"? A to byla teprv solidarita, to bylo vlastenectví. Tenkrát.
Nic se nepovedlo.
Volby nic neřeší.
Pořád křičíme, místo abychom se spojili. Volby lidi rozdělují. Všichni nevolí stejně, lidi potom křičí na sebe, na psy a na prasata, protože si špatně zvolili svou budoucnost spolu s jejich majitelem.
Stále čekám na nějaký nápad, co s touhle situací.
Písnička ze začátku právě této naivní éry, nabízí jen částečné, byť neperspektivní (ale poetické) řešení. Zde je její část:

Radši půjdu na matriku
a škrtnu svoje jméno ze seznamu,
svůj hlas v jejich válce
svoje tělo v jejich plánu
Radši se budu těšit z toho,
že jsem zmizel jak dým,
že jsem dezertoval
a nestydím se před nikým, hééj

Dott: budeš mě škrábat na zádech

prvně jsem četl "Tajemství chrliče", ale jelikož jeho jediné tajemství je pořizovací cena, hned mi přišel na mysl "chtíč".
A od teď tě chci domů! Stručně...

Diary je plné tvých hrůzných činů, budiž jest další diary plné rokenrolu a drog! Hau.
víš, že jsem začal psát písňovější texty? polechtám tě piškotkem a budeš zpívat!

Dott: neboj, tebe bych hladil jen chvilku... mám další sešit, hádej, co za něj chci?

není poznat co k čemu patří
slovoschody komplikovaně kombinované
rozbíjí básnivost básně
a dělají z hvězd zářivky
protože jsou úspornější
a umí jen svítit

dobrý nápad

Miro Sparkus: Tohle není nepřátelství, jen smutné konstatování. Nežiju v čechách a nejsem čech, přesto je řeč o státu který bude náš - českého národa. Přesto je řeč o tom, že nic než národ, tedy národ český. Ano, nic než národ, ale můj národ vlastně neexistuje.

Čechy čechům, o to ostatní se postaráme samy. Nedělej z jedné republiky jeden národ.

Vybíráš si, co se ti hodí. Buď přistupuj k celku, nebo nemluv o cti, protože tohle čestné není.
Lidi lžou, všichni si lžeme pod rypáky a tím, že odmítám módní kecy v kleci, které mnozí jejich interpreti ani neberou vážně, (nekonkretní citát, jestli si to přebereš na sebe, nazvu tě hrdou vztahovačnou opicí, která vlasti spíš skodí... plus bonus).
Kde je pravda? Kde máš pravdu? Ta je nad vší tou hrdostí, krásou a ctí. Pravda vítězí, neznáme pravdu a proto prohráváme (všechno nebo nic). "Pravda vítězí" není heslem českého národa, proto ji nezmiňuješ? Je důležitější čest nebo pravda? Obojí je nepraktické.
Jsem historik, nemusíš mě poučovat. Ano, nemám být na co hrdý, pokud je moje vlast česká! Je pozdě na nějakou klidnou změnu, všechno je prolezlé zlem a lžou lidem do očí. Buď budeme beránky nebo poteče krev. Co chceš ty? Nějak žít musíme

Lasak: proč by to říkali? ta slova se nepoužívají, hlavně v médiích, ze kterých většina lidí čerpá informace a děti slovní zásobu. Vláda v tom není sama, díl ničení zastává i "obyčejný" lid
Osobně kašlu na hrdost, protože nemám být na co hrdej, kašlu na národ, protože nemám národ, kašlu na čest, protože je jenom vymyšlená a vylhaná. Přežije dravec, nebo člověk, který se umí přizpůsobit, ubránit se, zachovat si identitu, chytit šanci za pačesy a který umí být připraven. Vlast je něco jiného.

chápu, ale nevím, jestli chápat chci nebo nechci

lidi mají oči otevřené, jenže nic neudělají, budou o tom jen psát a říkat jak je to špatné a tak dále

chápu...
upít se k smrti a všude slunečnice

jo, líbí se mi

originální...

když chybí čárky, čtenář se víc soustředí na to, co kam patří a dojem z básně to celkem snižuje.
no, asi chápu, ale tak nějak přesně nevím, o čem to vlastně je

dobrý popis hřbitova a jeho okolí - není tam jen mrtvo, ticho a "prázdno"... a kameny

pěkná milostná poezie

zajímavý nápad i zpracování, jen absence čárek trochu mate