taron: bude nebude, to je mi jedno. Nejlepší je nic nečekat, jenom projít tak halabala životem a v klidu umřít. Člověk pak není zklamaný.

alexis: Devils_PIMP: Ajdalas: s odpovědí nebo bez - stejně se budu ptát

a léčit srdce nahodilé...

všichni jsme zajatci lásky, ale jen někteří z nás dobrovolně

nó, internet taky ničí životy...i počítače, i elektřina... je moje věc, co tam do té věci napíšu - nemusím přece odhalovat tajemství, nikdo nemusí ...je to stejné jako na ulici, v práci, ve škole, v hospodě...ale lidi jsou blbí

pěkná, hravá... "snad" dělá z básničku přáním i vyznáním v jednom

hezké

nesmutni, všechno je jen přeháňka

moc hezká
poznávám...

PrimaDen: řekl bych, že ani jeden :)
děkuju

pokud má ta zamilovanost smysl, trocha smutku nevadí...
pokud nic neznamená, horší to být nemůže

básnička se moc nezamýšlí ani neuvádí neotřelá fakta. Je to jak z učebnice, akorát nebyl Stalingrad první mráz, ten je až o rok dál. Navíc mráz nevyhrál válku, protože NAS MNOGO. Jakési malé německo a pidihitler, pche. Počáteční vítězení němců, zapříčinili též sami sověté, jelikož jejich útočná armáda byla nastoupena na hranicích (proč?)... proto byla zaskočena a proto ty veliké ztráty.
Stalingrad je symbolem nadutosti - neustoupit a umřít.
Vybral sis z dvou mocnářství to své, a vrazil nůž a teror jen do jedněch rukou.
...ale ten nůž byl úplně všude. V lidech

objasnění různých záhad - Soča je řeka (za blba nejste určitě nikdo), jak už bylo řečeno (Isonzo v italštině), Soča je i obec a Soča je největším nepřítelem Švejkovské neschopnosti - krvavá bitva. Vyložit se dá různě, vlastně o samotné řece Soči je nejmíň... kaverna je také úkryt ve skále, čekání na smrt se pak stává denním chlebem a na chvilku dokázat usnout, znamená uniknout...možná, pokud nepřiletí plyn.

Někdy mi bývá trošku úzko, ale jen proto, že neumím takhle psát :)

pěkná pointa

hezká, Dottíku, smutná a hezká. Kdyby nedopadla špatně (i když on ani zbytek obsahu nijak pozitivní), hodila by se do nějaké pohádky. Text se mi líbí, ale zpěv a kytara jej povyšuje až k výšinám. Konec je silný, zoufalství a úzkost prostupuje jak psanou, tak zpívanou formou.
Ještě mám něco na jazyku, ale napsat to nejde, na to se nedovedu soustředit.
Jsi fakt dobrá, věř tomu nebo ne, jak chceš.

zajímavé

pěkná

krásná, mnohoznačná...

taron: buď je to metafora, nebo je mi blbě... možná je v tom také zapletená celková duševní nepohoda