no, taková rýmovačka, je tedy pozitivní, až moc jednoduše to všechno zní, tak naservírované a jednoduché, kéžby takový byl život, čel strasti roj chápu jako-postav se hromadě problémů, ale je to fakt zvláštní

ó, každý samostatný verš má svůj rozměr, moc se ti povedla, hodí se do dnešních dní a dotkl ses mé touhy žít a prožívat, neřešit blbosti, užívat si, ten krátký čas co je nám tu dán, nepromarnit ani den...dokud tady jsme, pak, pak už není nic. Kávě nedopité...píďalky se šoupou, to je nejhezčí úsek, a závěr korunuje to krátké, ale hluboké dílko

nejdříve jsem si říkala proč to nerozdělil na dvě části, jiný je i styl, pak jsem to začala vnímat tak že druhá část je tím dvojhlasem, tou vaší písní, tím duetem, první část je jakoby všeobecná a uvede nás do toho pokračování, moc se mi líbí, mám radost když nepíšeme jen o utrpení lásky, děkuji za takovou báseň a přeji si aby ji mohl napsat každý z nás, jasně jinak, ale se stejným obsahem

ŽblaBuňka: Devils_PIMP: děkuji za reakci a čtení

Sucháč: dík, no přesto je to vlasně vyznání mé kobyle, ale napadlo mě při úplně jiné činnosti, čekala jsem jestli to tam bude znát :-)

četla se mi tvoje básnička hezky a zasáhl mě tvůj pocit, líbí

dovedu se vcítit do toho zoufalsví, myslím žes to popsala dost barvitě, takže se mi líbí tvoje mini pocitovka

pozitivní je jen to že se ti to jakž takž rýmuje, a myslím že když už, tak mirnix tirnix

v tom stylu se nějak neorientuju, takový styl, nestyl, žádná pravidla, sem tam rým, ale jako vyznání někomu kdo vlastně zatím neví že jsme tak nablízku to beru, vnímám sílu toho vyznání

je jedno čím je ovlivněná, je krásná, moc se mi líbí závěr, a sdílení, v tom pravém slova smyslu, to je ve vztahu to nejvíc, vlastně touha a sdílení...

pán je cizinec?

takový koloběh vnímám z té básničky, koloběh a poctivou lopotu, všednost, ale povýšenou na básničku

dobrá volba, že jsem nebyla trochu prozřetelnější, mohla jsem si užít, počasí bylo fajn, teď se úplně stydím za to jak jsem volila, no to je už jedno, jo ještě k básni, každá sloka jakoby byla samostatnou jednotkou, líbí

jo, květinářky jsou umělkyně, ale u mě dnes nějak tvoje básnička neboduje, nevytváří žádné obrazy, které by mě upoutaly a to moje maminka byla květinářka a já v dětství byla moc často v květinářství, no ostatním se asi líbí, promiň

vnímám z ní že stále doufáš...jo, zapůsobila

klobouk dolů, závidím ti tvou fantazii, máš ve svých básních pěkné obrazy(trochu mě zarazila anotace;-)čtyři co?čtyři na lásku, čtyři dílka, čtyři "zářezy", ale to je jedno, milostnou básničku máš hezkou moc

no vážně mě skoro vyrazila dech, moc se mi líbí, ta báseň by se dala rozpitvat verš po verši, sloka po sloce a pořád by bylo o čem mluvit, ty první dvě strofy nás ihned vtáhnout do myšlenek básníka, do jeho letargie, moc se mi líbí ten přechod ve třetí sloce, najednou taková citlivá zpověď, jo povedla se ti, řekla bych psáno někým kdo si už prožil, anebo se dovede vcítit

Hm, mě se to líbí, druhá strofa je vyjádření určitého stereotypu řekla bych, proto možná Hunter vnímal nějakou plochost, líbí se mi začátky, mnohem více zdůrazní jak rychle dnes je úplně jinak než včera, pěkné, takové propracované

poslední dobou nějakej depresivní, vždycky jsem nějak v podtextu cítila optimismus, měla jsem pocit, že přes všechny ty sarkasmy a cynismus ty víš jak na to, poslední dobou ale ten pocit nemám, působí to na mě smutně, asi podzim? nebo touha vypadnout?, no nic, třeba je to jen můj pocit

no, na mě zapůsobila dostatečně autenticky, pravda ta anotace napověděla, myslím že si ale vyjádřila skvěle jak tě léky utlumují, znecitlivují a jak to vůbec není jednoduché, myslím povedená zpověď, to že si změnila formu poslední slokou neřeším, protože i u mě je to běžné, mě to při čtení neruší