snažím se do ní proniknout a čtu ji pořád dokola, začátek mě vtáhne až do zvláštně tajemné atmosféry, já jen pořád nechápu zda jsi ráda že je srab nebo ti to vadí, je hezká ta básnička

možná si to přečte a bude mít nesmírnou radost že sis na ni vzpomněl, napsal si to moc hezky, nečekala jsem žádný patos a skutečně si mě nezklamal, vkusné a dostatečně působivé

úsměvná

No, opravdu povedená básnička, navíc mi úplně skvěle při čtení plynula, mě jen zarazil poslední verš druhé sloky, s tím bych si asi ještě pohrála, jinak si úplně barvitě popsala ten "pád", působivé

tak, Borůvko líbí se mi moc obsah té básničky, nelíbí se mi jak stále opakuješ slovo kapsa, ale opět zdůrazňuji obdiv k tvým nápadům :-)

všem moc děkuji za čtení a za komentáře

hm, zvláštní, prolíná se několik stylů v té básni, změny písma, neruší mě to, naopak dodává to jednotlivým slokám jakoby jiný rozměr a jiný způsob působení, docílil si toho že místy se ta báseň zrychlí (ta dvojverší) pak jakoby záměrně v pozadí sloka kurzivou a závěr který svým tučným písmem zesílí vjemy z celé básničky, není to nic co by tu ještě nebylo, ale tady se to opravdu povedlo, a skvělá je nápaditost a název

jo, jo, je jiná doba, možná je to trochu nostalgické, ale bylo to fajn, těch pár dopisů, fotek, vzpomínky, možná že se teď lépe zapomíná, možná je to o to smutnější, líbí se mi obsah té básničky

přečetla jsem ji několikrát, je opravdu hodně k zamyšlení, už jsem měla cosi napsáno, smazala jsem to, je skvělé najít někoho kdo nám pomáhá sami sebe poznat, mám pocit ale, že sami sebe stejně úplně neznáme, jen někdo nás umí tak okouzlit že ten pocit máme, stejně si myslím že to jací jsme je hodně dílem těch, s kým jsme, to by mi vysvětlovalo těch sedmnáct osobností, je zvláštní ta báseň, taková zpověď s úvahou a ještě vyznání

nacházím tam takový pozitivní náboj, to se mi líbí, zpracování bych označila jako dobrý, místy malinko zadrhne, ale celkově mě básnička potěšila

první sloka je taková nejmelodičtější, ale obraty a obrazy si vytvořila nádherné každým veršem, zrzavý pohádkář vede

možná bych raději použila když rozplétám nitky, ale jinak se mi líbí, taková zamlžená

Tak raději to nechme být...bohužel, no musíme dělat to c je správné, jsme andělé z donucení, skvěle vyjádřeno v tvé moc hezky čtivé básničce, mně se líbí nejvíce poslední sloka

kmotrov: ano? tak to je správně

příjemná, obrazotvorná básnička

podzimní melancholie, ano ta rána jsou však naděje, ale naděje v co vlastně???že jsme další krůček ke konci???dnes jsou tu samé zvláštní básně, listopad nás naprosto pohltil

No...přečetla jsem ji protože miluji víly, obrazy vytváří dostatečně barvité, to se mi líbí, i obsah, který je završen tím nečekaným závěrem mě celkem zaujal, myslím že by nemusela být tak dlouhá, víš, tak trochu ji osekat, nechat něco na fantazii čtenáře, ale je to starší báseň, mám pocit že si prostě chtěl ukázat všechno co umíš, špatné to není, tak uvidíme co bude dál

přijde mi hlubší než vypadá, jakoby ji psal člověk vyprahlý a zoufalý, vlastně se mi líbí...nic neslibuji, mám sám se sebou tolik problémů že neručím vůbec za nic

no, taková rýmovačka, je tedy pozitivní, až moc jednoduše to všechno zní, tak naservírované a jednoduché, kéžby takový byl život, čel strasti roj chápu jako-postav se hromadě problémů, ale je to fakt zvláštní

ó, každý samostatný verš má svůj rozměr, moc se ti povedla, hodí se do dnešních dní a dotkl ses mé touhy žít a prožívat, neřešit blbosti, užívat si, ten krátký čas co je nám tu dán, nepromarnit ani den...dokud tady jsme, pak, pak už není nic. Kávě nedopité...píďalky se šoupou, to je nejhezčí úsek, a závěr korunuje to krátké, ale hluboké dílko