Padám, padám
stále hlouběji
do propasti temné.
Tam, kde ztrácím veškerou naději,
hluboko ve tmě, černo-černé.
Hledám, hledám
bosýma nohama
něco, co mě má zarazit.
Padám však dál, dál do neznáma,
bojím se, že se nebudu moct odrazit.
Bloudím, bloudím,
natahuji ruce.
Marně.
Hledám tebe, zachraň mě!
Jsem na dně.
stále hlouběji
do propasti temné.
Tam, kde ztrácím veškerou naději,
hluboko ve tmě, černo-černé.
Hledám, hledám
bosýma nohama
něco, co mě má zarazit.
Padám však dál, dál do neznáma,
bojím se, že se nebudu moct odrazit.
Bloudím, bloudím,
natahuji ruce.
Marně.
Hledám tebe, zachraň mě!
Jsem na dně.
12.11.2013 15:02
V logice básně by ale měl tedy následovat verš ve smyslu: "Mám od čeho se odrazit" ne?
10.11.2013 19:40
No, opravdu povedená básnička, navíc mi úplně skvěle při čtení plynula, mě jen zarazil poslední verš druhé sloky, s tím bych si asi ještě pohrála, jinak si úplně barvitě popsala ten "pád", působivé
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.