|
Je potřeba se naladit na stejnou notu, aby nám ta životní píseň nedrhla.
|
V půlnoci či v poledne,
do překrytých ručiček,
kam oko nedohlédne,
chtěl bych vměstnat celý svět.
Pozvat Tě do svého ciferníku,
nahlas tikajícího budíku.
Vyzvonit do okolí
spolu můžem cokoliv.
Roztančit klapky klavíru,
dvojhlasně zpívat song.
Jsme sobě středem vesmíru
za doprovodu bong,
když prší něha na parapet.
V obilí usínat
s větrným šelestem.
K sobě se upínat
navzdory bolestem.
Ovace listoví,
zář vlčích máků.
Matrace z větvoví
pod hnízdem ptáků.
Soumrak nás halí,
ač nejsme malí
chytnem se za ruce
věrnosti záruce.
do překrytých ručiček,
kam oko nedohlédne,
chtěl bych vměstnat celý svět.
Pozvat Tě do svého ciferníku,
nahlas tikajícího budíku.
Vyzvonit do okolí
spolu můžem cokoliv.
Roztančit klapky klavíru,
dvojhlasně zpívat song.
Jsme sobě středem vesmíru
za doprovodu bong,
když prší něha na parapet.
V obilí usínat
s větrným šelestem.
K sobě se upínat
navzdory bolestem.
Ovace listoví,
zář vlčích máků.
Matrace z větvoví
pod hnízdem ptáků.
Soumrak nás halí,
ač nejsme malí
chytnem se za ruce
věrnosti záruce.
Ze sbírky: Vzpomínky přítomnosti
01.11.2013 08:12
nejdříve jsem si říkala proč to nerozdělil na dvě části, jiný je i styl, pak jsem to začala vnímat tak že druhá část je tím dvojhlasem, tou vaší písní, tím duetem, první část je jakoby všeobecná a uvede nás do toho pokračování, moc se mi líbí, mám radost když nepíšeme jen o utrpení lásky, děkuji za takovou báseň a přeji si aby ji mohl napsat každý z nás, jasně jinak, ale se stejným obsahem
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.