Orionka: když si přečteš moje NAPĚTÍ, Klinická smrt a možná i další tak zjistíš že občas mám takové asociace, jako bych za nádherný zážitek měla být ztrestána, nehledej v tom úchylku:-), třeba nějaký způsob pokory

ona ví...když tančí je tak krásná a na věku nezáleží, to prej bych tam nemusela, ale jinak vyznání je krásné, líbí se mi o čem všem tam píšeš, neopěvuješ jen tu dotyčnou, ale prostředí, svoje pocity to všechno tam vnímám

moc tomu teda nerozumim, buď je to tak hlubokomyslný, nebo tak nepochopitelný, ale nemůžu říct že styl je špatný, tak uvidíme co bude dál

řekla bych že tam má být durman, ten je navíc jedovatý, tak by se tam i hodil, jinak mě zaujala, možná je tam toho tepe a tleje moc, ale o to víc znásobí ten pocit

Možná ti odpovím, obsah převálcuje formu, když je báseň zpracováním horší, než tím co je v ní řečeno, já si tedy myslím že u téhle básně to tak je. Obsahově jsem z ní nadšena, styl psaní je pro mě takový těžkopádný, hlavně prostřední strofa bych řekla pokulhává, závěr je zase celkem povedený. Možná by jsi mohl vynechat mnoho krát bolo povedané...

zvláštně sentimentální nálada, něžné, jo a líbí se mi jak se snažíš při svém psaní o různé styly, dnes velká písmena na začátku veršů a žádná interpunkce, líbí

ŽblaBuňka: dík, můj věrný...

Náčelník Holá Ruka: děkuji za komentář, nad kterým mě nutíš k zamyšlení, pravda je, že se dotýkáš toho o čem jsem sama přemýšlela, dokonce jsem se tu druhou strofu snažila nějak upravit, ale zase takhle to vypadlo po tom okamžiku...tak jsem to tak nechala, dík, jo a zase si nemyslím že bych ji označila za něžnou:-)

dialogy se sebou samotným, to mám ráda, ten jeden je ale pěkný nesympaťák, jde o to který vyhrává, stejně se nás schovává v nás samotných hodně, minimálně tří, jednou jsem o tom chtěla něco psát, jsme ti, kteří být chceme, ti, kteří jsme a ti, jaké nás vidí jiní

jednou ji dej přečíst tomu synkovi, víš, jednou až třeba bude mít pocit že ho nikdo nemá rád...já nemohu řešit chyby u něčeho co je takhle nabité tím nejčistším citem

Hm, hm tak se snažím vcítit do té existence a jde to fakt dobře, je mi héééééj, mně se líbí

dvakrát jsem přečetla ten pro mě vybroušený styl, zamyšlení nad obsahem by člověk nemusel zanechávat, stejně to na každého působí různě, nicméně, myslím že bohužel! třeba jen jedenkrát v životě by se to mohlo týkat každého, třeba jen jednou...u někoho stále, to je horší, vytáhnu si zrazuješ sám sebe ze strachu ze zrady a z toho samotného až mrazí

je to neskutečně poetické a někdo by možná upravil formu a zařadil do básní, hezký je i ten obrázek, dokresluje atmosféru

úplně tě očarovala ta orientální krasavice, začátek mě chytl, závěr jsem několikrát četla, nějak mi nedával smysl a říkala jsem si proč tam není dostojím-li a pak jsem to asi pochopila, každopádně zaujala, to malinké písmo je proto, že je taky malinká?

pochutnávám si na ranní kávě, voňavé a dobré jako ta tvoje básnička, milé

křehké verše, které vždy vyvolají u mě stejnou reakci, čtu je párkrát dokola, podivuji se nad jejich zvláštní atmosférou a často je vůbec nechápu

chceš aby to bylo úsměvné, tak nad tím nehloubám, ale dalo by se...

ach jo, čtu začínám se vciťovat do té atmosféry a vnímám nastíněnou problematiku jak je těžké se vcítit do druhého pohlaví, do jeho myšlenkových pochodů...a najednou jeden verš, sprcha a už se směju a navíc nápaditý závěr, povedla se ti

tohle je poezie, z které mrazí, křehká a přitom taková zvláštně tvrdá, prostě je to tak, dobrá poezie tryská z poety, který má něco za sebou, tak to vnímám já, žádná přetvářka, překombinovaný verše a tlačení na pilu, tahle poezie je, jsou v ní city a prožitky a navíc hluboké myšlenky

líbí se mi zvláštní syrovost která je v tom dílku, dávat svoje city a zjistit, že jsme se nechali omámit a vlastně to není láska, to je bolavé procitnutí