zvláštně sentimentální nálada, něžné, jo a líbí se mi jak se snažíš při svém psaní o různé styly, dnes velká písmena na začátku veršů a žádná interpunkce, líbí

ŽblaBuňka: dík, můj věrný...

Náčelník Holá Ruka: děkuji za komentář, nad kterým mě nutíš k zamyšlení, pravda je, že se dotýkáš toho o čem jsem sama přemýšlela, dokonce jsem se tu druhou strofu snažila nějak upravit, ale zase takhle to vypadlo po tom okamžiku...tak jsem to tak nechala, dík, jo a zase si nemyslím že bych ji označila za něžnou:-)

dialogy se sebou samotným, to mám ráda, ten jeden je ale pěkný nesympaťák, jde o to který vyhrává, stejně se nás schovává v nás samotných hodně, minimálně tří, jednou jsem o tom chtěla něco psát, jsme ti, kteří být chceme, ti, kteří jsme a ti, jaké nás vidí jiní

jednou ji dej přečíst tomu synkovi, víš, jednou až třeba bude mít pocit že ho nikdo nemá rád...já nemohu řešit chyby u něčeho co je takhle nabité tím nejčistším citem

Hm, hm tak se snažím vcítit do té existence a jde to fakt dobře, je mi héééééj, mně se líbí

dvakrát jsem přečetla ten pro mě vybroušený styl, zamyšlení nad obsahem by člověk nemusel zanechávat, stejně to na každého působí různě, nicméně, myslím že bohužel! třeba jen jedenkrát v životě by se to mohlo týkat každého, třeba jen jednou...u někoho stále, to je horší, vytáhnu si zrazuješ sám sebe ze strachu ze zrady a z toho samotného až mrazí

je to neskutečně poetické a někdo by možná upravil formu a zařadil do básní, hezký je i ten obrázek, dokresluje atmosféru

úplně tě očarovala ta orientální krasavice, začátek mě chytl, závěr jsem několikrát četla, nějak mi nedával smysl a říkala jsem si proč tam není dostojím-li a pak jsem to asi pochopila, každopádně zaujala, to malinké písmo je proto, že je taky malinká?

pochutnávám si na ranní kávě, voňavé a dobré jako ta tvoje básnička, milé

křehké verše, které vždy vyvolají u mě stejnou reakci, čtu je párkrát dokola, podivuji se nad jejich zvláštní atmosférou a často je vůbec nechápu

chceš aby to bylo úsměvné, tak nad tím nehloubám, ale dalo by se...

ach jo, čtu začínám se vciťovat do té atmosféry a vnímám nastíněnou problematiku jak je těžké se vcítit do druhého pohlaví, do jeho myšlenkových pochodů...a najednou jeden verš, sprcha a už se směju a navíc nápaditý závěr, povedla se ti

tohle je poezie, z které mrazí, křehká a přitom taková zvláštně tvrdá, prostě je to tak, dobrá poezie tryská z poety, který má něco za sebou, tak to vnímám já, žádná přetvářka, překombinovaný verše a tlačení na pilu, tahle poezie je, jsou v ní city a prožitky a navíc hluboké myšlenky

líbí se mi zvláštní syrovost která je v tom dílku, dávat svoje city a zjistit, že jsme se nechali omámit a vlastně to není láska, to je bolavé procitnutí

je pozitivní ta básnička, já mám ráda rýmování, ačkoli některé rýmy jsou takové ty jak se říká profláklé, ale mě se to nápadité zpracování líbí a líbí se mi myšlenka kterou vnímám já, očekávat můžeme jen to co jsme schopni sami dávat a svůj osud máme ve svých rukách, záleží hlavně na nás...

té fotky jsem si také všimla, povedla se a tvoje básnička též, já za ní nevnímám ale smutnou básnířku, proudí jí taková melancholie a nahromaděné pocity z nádherného až nadpozemského prožitku, také ve mně ta akce zanechala vzpomínky, které i po letech tvoje báseň zajisté připomene a ten závěr, vrcholem díla, skvělá myšlenka a my na malinkém prostoru prožili opravdu něco nezapomenutelného

Umouněnka: potěšilas, děkuji

Makyna: když Makyna napíše lépe bych to nenapsala, to je pro Yanu veliká pocta, dík:-)

mám slabost pro to co cítím proudit tvou poezií, jen mi to někdy nejde zcela vyjádřit, ale tahle je opravdu pěkná, líbí se mi ten úsek uprostřed s tím to víš...vnímám to tak zvláštně naléhavě, povedené