|
Usměvavá vietnamka
 15.12.2013 3 1127(10) 0 |
Orientální smyslnost
jsem nikdy nechápal
ale úsměv rozměrů
širokých jak oblaka
mě donutil sedět ve tmě
vrtět se a mhouřit oči
pak na sebe do zrcadla
celou věčnost zírat
a nakonec si přiznat
že nedostojím svých závazků
ocitám se v bankrotu
jsem nikdy nechápal
ale úsměv rozměrů
širokých jak oblaka
mě donutil sedět ve tmě
vrtět se a mhouřit oči
pak na sebe do zrcadla
celou věčnost zírat
a nakonec si přiznat
že nedostojím svých závazků
ocitám se v bankrotu
15.12.2013 - 11:55Díky za komentáře. Jo to písmo je malé kvůli tomu, že vietnamky normálně bejvaj menší, ale Sunny je výjimka a není malá :)
15.12.2013 - 11:25To je mi luštěnina... Jinak jsem na tom trochu jako Yana - asi bych pár výkladů měl, ale jeden, ten se spíš vztahuje na Thajsko než Vietnam a ten druhý... - Inu je možné, že seděl a třásl se tak dlouho až zbankrotoval, polopatické vysvětlení, bývá to pravé - je-li i toto to, to nevím.
Co se básně jako celku týče... Ale tak... Jo, docela se líbí. - Ovšem donutila mne přemýšlet.
Co se básně jako celku týče... Ale tak... Jo, docela se líbí. - Ovšem donutila mne přemýšlet.
15.12.2013 - 10:45úplně tě očarovala ta orientální krasavice, začátek mě chytl, závěr jsem několikrát četla, nějak mi nedával smysl a říkala jsem si proč tam není dostojím-li a pak jsem to asi pochopila, každopádně zaujala, to malinké písmo je proto, že je taky malinká?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sunny Hai : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Čím dál tím stejně
Předchozí dílo autora : Cigáro pro dobré spaní
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
