Na bledejch zvoncích horká ruka,
zazvoní, neví, ještě spí
a někdy září z okna splín,
občas jsou chvíle spoutaný,
když s duchem vánoc přijde strach,
bojí se ten, kdo uvěří,
že bude líp a líp být nemá
a že ani útěk do peřin,
nebyl ten způsob, který...
třeba...
zabrání ranám hlasitým.
Křik je snad horší, než tichá bolest,
prý nikdo neví, jak ho zmást.
Nikdy nestačíš sklopit uši
a rodina je někdy past.
zazvoní, neví, ještě spí
a někdy září z okna splín,
občas jsou chvíle spoutaný,
když s duchem vánoc přijde strach,
bojí se ten, kdo uvěří,
že bude líp a líp být nemá
a že ani útěk do peřin,
nebyl ten způsob, který...
třeba...
zabrání ranám hlasitým.
Křik je snad horší, než tichá bolest,
prý nikdo neví, jak ho zmást.
Nikdy nestačíš sklopit uši
a rodina je někdy past.
28.09.2014 18:57
Zamila
To je ale krásný ... smutnění :-)
03.01.2014 23:23
no jistě, na tom nic nezměním, a věř že jsem si na tuhle báseň o svátcích vzpomněla
21.12.2013 10:50
až mě zamrazilo z těch posledních veršů, pravdu máš, smutnou pravdu a ještě...poklona, pane básníku
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.