vanovaso: slnečnica: Lizzzie: ioreth: Opožděně, ale přece - moc děkuju. Všem :-)

ioreth: Děkuju za tvůj komentář. A za porozumění :-)

Orionka: No jo... já ten elán docela i měl, jenže se nám hned první týden nahlásila inspekce a já čtrnáct dní prakticky nevylezl z baráku a dopisoval papíry. Takhle jsem si začátek školního roku opravdu nepředstavoval. Tuhle jsme si zrovna s kolegou říkali, jaký by to bylo hezký, kdybychom s dětmi mohli ve škole kromě vyplňování tisíce papírů taky ještě hrát :-) Včera jsem to konečně dodělal. Hurá. Teď jen aby v tom ještě něco nenašli. Škola totiž přece stojí a padá s tím, jestli na všech papírech k žákům sedí počty zameškaných hodin...

Zamila: Moc děkuju za pochopení :-)

vanovaso: děkuju :-)

ŽblaBuňka: Amelie M.: Já mám taky podzim rád. Jenom mě vždycky zamrzí, že po létě z větší části stráveném mimo domov a prospaném na zemi, musím najednou zase začít chodit každý den do práce. Prvních pár týdnů si na to těžce zvykám.

Jo, silně mi to něco připomíná. To bylo řečí o otci u porodu, opoře, podpoře, jak je to všecko důležitý a tak... ( nechci to až tak zlehčovat - asi je) - a když na to přišlo, nejčastější manželčina věta zněla: "Prosímtě, nech mě na pokoji. Radši se někam ukliď" Takže, vybaven několika nejrůznějšími masážními nárychtuňky, které jsem nafasoval od sester, jakože se budou hodit, jsem se za těch bezmála dvanáct hodin aspoň dokonale namasíroval. Jenom manželku jsem skoro neviděl. Ta se totiž zavřela do sprchy a v podstatě nevycházela :-) Ale jo - pak už to bylo krásný a jsem rád, že jsem tam byl.
Podruhé to už pak byl jinej cvrkot. Když jsem tenkrát šel zaplatit pětistovku za otce u porodu, bylo mi řečeno, že za tu chvilku, kterou jsem tam strávil, jim je trapné si vůbec něco brát a poslali mě pryč :-)

Krásnej obrázek. Tohle je přesně ta poezie, kterou mám rád a která mi tady dost chybí. Díky ti :-)

PrimaDen: Děkuju :-)

100% happiness... to je taky výstižný. Tohle se ti opravdu povedlo.

Homér: pravdu díš

loner: díky :-) jo - jsem rád, že tě to inspirovalo :-)

taron: Zamila: :-)

Orionka: Díky, potěšilo :-)

Rozumím ti. Ale je tam strašně důležité to slovo "racionálně". Tápání a vyjadřování zmatených pocitů ve mně rozhodně zanechává obrázky, pocity a představy a baví mě. Ani by mě nenapadlo nechávat si to vysvětlovat, myslím, že už to ani z podstaty takového díla není možné. Co mi ale vadí je, když někdo vedle sebe naskládá něco, co sice zajímavě zní a dobře vypadá, ale už na první pohled je to blábol, který vypovídá hlavně o tom, že se autor ani dost málo nezamyslel nad tím, co vlastně píše. To ve mně pak vyvolává jen shovívavý úsměv.

Co k tomu říct? Pobavilo. Moc hezký a trefný :-)

Jak píšeš, jedním z posledních impulzů k sepsání této úvahy byla moje básnička. Vidíš - a já s tebou souhlasím. To, co píšeš, třeba o tom postupném zrání, pod to bych se podepsal. Myslím, že tvořit bychom měli citem - za současného použití rozumu. Je trapné, když požádáš někoho o vysvětlení, jak to vlastně myslel - a dotyčný začne kličkovat a postupně zjistíš, že ani on sám neví. Toho jsem se, doufám, nedopustil :-)
Co se týče této diskuze - a už to tady zaznělo mockrát - nikdo nemůže čekat jen chválu a poplácávání po ramenou, zejména tehdy ne, když si dá do profilu, že stojí o maximální kritiku. Pak musí být připraven ji taky ustát, případně se důstojně obhájit.

Yasmin: Díky, jsem moc rád, že tomu rozumíš :-)

Zamila: vanovaso: Moc děkuju :-)

ThePočly: Díky moc :-) Mimochodem - zápisek jsem četl a zaujal :-)