Leslie: Moc děkuju... víš, neskutečně mě těší zjištění, že tyhle pocity nemám sám...

Leslie: Ano, ta voda smyje vše chatrné, ztrouchnivělé, nepevné a nepodstatné. Díky za tvé zamyšlení :-)

Leslie: Děkuju :-) Taky jsem z toho teď trochu zklamanej. V sobotu jsem sel trávu a teď leží všude sníh. A všechno, co začínalo vykukovat ze země a vonět, se zastavilo. Snad to nebude trvat moc dlouho. Nemůžu se dočkat, až ty jabloně pokvetou :-)

Leslie: S tou růží máš pravdu, asi vážně nejde nebýt rád. Ale - dokážeme ještě vůbec přemýšlet nad tím, co to všechno znamená? Nebo už jsme tak otupělí a do sebe zahledění a zaslepení, že už nevnímáme, jestli nám třeba něco daleko nás přesahujícího neuniká?

Leslie: To jsi vystihla moc hezky. Přesně tyhle myšlenky se mi totiž honily hlavou. Líp než ty bych to už asi nedokázal popsat. Strašně rád bych řekl něco duchaplného, ale jestli tu má dneska někdo nasněžíno v hlavě, jsem to docela určitě já :-)
Díky za tvoje slova a za tvoje porozumění. Vážím si toho :-)

Leslie: Díky za tak krásný komentář. Máš pravdu, je to takový dojem a zamyšlení nad tím, co občas vidím kolem. Já sám takové stavy opravdu nemívám. Jsem tak mizernej herec, že mě všichni okamžitě prokouknou. A to je vlastně asi dobře :-)

ioreth: Moc děkuju :-)

Krásný... to prostřední je vážně jak malej broušenej kamínek :-)

Opravdu hodně silný zážitek. Krásná cituplná slova. Moc se mi líbí...

Jiří Turner: Máš samozřejmě pravdu, proč taky vymýšlet něco nového, když tohle už po staletí funguje, že? :-)

Orionka: Formuloval jsem to asi blbě. Myslel jsem to přesně tak, jak říkáš ty - tradiční. Už při přečtení názvu jsem si totiž s úsměvem řekl: "No jo, další" Poslal bych ti pár odkazů, ale zdá se, že básně o hnoji nějak zmizely spolu se svými autory.

Jo - a upřímně se omlouvám za zahnojení diskuze :-)

Amelie M.: chudák hnůj... beztak si v duchu myslel na Oscara. A teď mu ho vyžere krtek...
No nic, už taky mlčím :-)

Amelie M.: Jéééžiš, teď teprva mi došlo, že stříháš ten záznam... Já nejdřív myslel, že toho krtka! Tak to mě oddělalo :-)

Strašně se mi líbí "větráme srdeční záhyby". Dovedl bych si ji představit i o polovinu kratší :-)

Já bych se s dovolením zastal toho hnoje. Nějak jsem zjistil, že je jakousi módou, pokud chci někoho nebo něco zesměšnit, umístit to na hnůj. Tam to pak leží, stojí, zapáchá, nebo dokonce bydlí. A já se ptám proč? Co je na tom hnoji tak směšného? Jako vidlák z venkova to prostě nechápu :-)

(Mimochodem, jednou jsem na jedné echt vidlácké tancovačce zažil na vlastní oči bitku o hlavní cenu v tombole. Byla to fůra hnoje a chtěli ji prostě všichni)

Tak jak to teda je? :-)

puf - puf - puk, to je hezký... Líbí se mi :-) (ty tečky snad ani nejsou potřeba)

Moc hezký. Takový cimrmanovsky vtipný. Opravdu se povedlo :-)

Mám ti napsat fiktivní názor, nebo ten skutečný? Ne, vážně - je mi úplně putna, co sis vymyslela a co ne :-)
Promiň, musím jít učit...

Zvláštní, řekl bych, dost nereálný příklad...
Každopádně promiň, polemizovat s fiktivními názory mě bohužel nebaví a nemotivuje :-)

Díky moc za odpovědi. Jsem asi natvrdlej, ale pořád to úplně nechápu s tou sebevědomou pravdou. Můžeš mi dát příklad?

No - a k té polemice... těžko můžu s něčím polemizovat, když vlastně není jasné, jaký je skutečný postoj autora. Ten jenom nadhodil pár protichůdných myšlenek a čeká, co se z toho vyklube, aby s tím pak mohl buď souhlasit, nebo to napadnout. Takže: K čemu konkrétně jsi v tom svém uvažování došla ty? Co si doopravdy myslíš o tom, co zde píšeš?

Nebo si to teprv budeš myslet?