Leslie: Máš pravdu, cítím to s tou hudbou a slovy taky. Pořád jsem si říkal, jestli nemám připsat ještě nějakou další sloku, ale už žádná nepřišla. Asi to tak prostě má být :-)

poll: Děkuju, to mám radost :-)

Stin: Moc děkuju za pochvalu :-) Co konkrétně ti nesedí na rytmice té závorky? Nemůžu na to přijít.

ŽblaBuňka: Pravdu díš. Děkuju za návštěvu :-)

Daisy Moore: Ignácius J. Reilly: oslov radek: poll: Leslie: slnečnica: Moc děkuju, těší mě, že se líbila :-)

vanovaso: shane: Jestli v tom je slyšet melodie, opravdu mě to těší. Děkuju za vaše milá slova :-)

Timothy A. Postovit: Děkuju, takhle nějak to mělo vyznít :-)

Skvělá, vážně! Poslední čtyřverší je pro mě naprosto geniální. Tohle přesně v poezii hledám.

Amelie M.: Jo, máš pravdu, opakuju se :-) Ale v písničce to, doufám, ještě nemám. Jako básnička to samozřejmě neobstojí a ani nemá. Ale, jak říkám - musel jsem si ji napsat. Z čiré radosti a vděku. Možná jsem jen něco tak osobního nemusel cpát sem. A neboj, vracení domů nad ránem už nebude, dám si na to pozor :-)

Úplně nechápu to střídání spisovných a nespisovných tvarů. Mate mě to. Rozhodl bych se pro jedno, nebo pro druhé - a pak se toho už držel. První sloka se mi (až na to "křídlama") strašně líbí. Většina ostatních mi ve srovnání s ní přijde taková jako "narychlo". Každopádně to zní zajímavě :-)

Krásný poetický zážitek v dnešním veskrze prozaickém ránu. Díky ti za něj :-)

Rychlá smrt každopádně aspoň nezavání křivárnou.

Ailin: Nevím co říct... moc děkuju za tak krásná slova :-)

Připomněla mi nádhernou Skácelovsko - Pavlicovskou písničku o naději. Krásná tečka za dnešním dnem plným včelího medu. Děkuju :-)

Líbí se mi. Vzpomínám na podobné chvíle.

ioreth: To by mě mrzelo... I když mě to strašně těší :-) Děkuju!

Jiří Turner: Já ti rozumím. Máš zcela určitě pravdu.
Vůbec jsem se nechtěl bavit o mé básni. Jistěže má nějakou formu. Jinak by těžko držela pohromadě. To dobře vím a nemá smysl o tom diskutovat. Jako muzikant se celý život pohybuju ve formách. Myslím, že poezie a hudba mají v tomhle k sobě neskutečně blízko. Pokud chybí jakýkoli řád, není dílo možné nijak uchopit. Ano nerozuměli jsme si v tom, že, jak říkáš, jakákoli snaha utéci z formy je marná. Možná by stálo za to doplnit: ...pokud výsledkem není forma nová :-)

Proč myslíš, že snaha utéci z formy je marná? Co když ty "pokusy" nakonec přinesou něco nového a smysluplného? U nás tomu říkáme vývoj. Třeba vede částečně i slepými uličkami, ale je to vývoj. Nemyslím, že smyslem jakékoli činnosti je užívání již dobytého (byť jakkoli umné), ale dobývání nového. Aspoň pro mě je to daleko cennější.
Tím nechci v žádném případě obhajovat snůšky slátanin a hromádky čehosi vydávané za umění. Navíc zastávám názor, že pravidla toho, čím se zabývá, by měl znát každý. Ale obdivuji víc ty, kteří se dokáží z těchto pravidel vymanit, než ty, kteří se jich úzkostlivě drží.

loner: Děkuju :-)

Timothy A. Postovit: Děkuju, to mě opravdu těší :-)