"Nedoléhavost" si budu pamatovat. Rozumím tomu...

Stin: No, když už to takhle počítáš, nabídnu ti moji verzi: 3-4, 3-2-2. Ale počítání mi s poezií tak nějak nejde dohromady. Jediné, co jsem časem zjistil je, že zní poměrně dost blbě, když se rýmují dvě stejně dlouhá slova. Proto se tomu záměrně vyhýbám. Díky za poučení :-)

vanovaso: Děkuju, těší mě to :-)

Leslie: Máš pravdu, cítím to s tou hudbou a slovy taky. Pořád jsem si říkal, jestli nemám připsat ještě nějakou další sloku, ale už žádná nepřišla. Asi to tak prostě má být :-)

poll: Děkuju, to mám radost :-)

Stin: Moc děkuju za pochvalu :-) Co konkrétně ti nesedí na rytmice té závorky? Nemůžu na to přijít.

ŽblaBuňka: Pravdu díš. Děkuju za návštěvu :-)

Daisy Moore: Ignácius J. Reilly: oslov radek: poll: Leslie: slnečnica: Moc děkuju, těší mě, že se líbila :-)

vanovaso: shane: Jestli v tom je slyšet melodie, opravdu mě to těší. Děkuju za vaše milá slova :-)

Timothy A. Postovit: Děkuju, takhle nějak to mělo vyznít :-)

Skvělá, vážně! Poslední čtyřverší je pro mě naprosto geniální. Tohle přesně v poezii hledám.

Amelie M.: Jo, máš pravdu, opakuju se :-) Ale v písničce to, doufám, ještě nemám. Jako básnička to samozřejmě neobstojí a ani nemá. Ale, jak říkám - musel jsem si ji napsat. Z čiré radosti a vděku. Možná jsem jen něco tak osobního nemusel cpát sem. A neboj, vracení domů nad ránem už nebude, dám si na to pozor :-)

Úplně nechápu to střídání spisovných a nespisovných tvarů. Mate mě to. Rozhodl bych se pro jedno, nebo pro druhé - a pak se toho už držel. První sloka se mi (až na to "křídlama") strašně líbí. Většina ostatních mi ve srovnání s ní přijde taková jako "narychlo". Každopádně to zní zajímavě :-)

Krásný poetický zážitek v dnešním veskrze prozaickém ránu. Díky ti za něj :-)

Rychlá smrt každopádně aspoň nezavání křivárnou.

Ailin: Nevím co říct... moc děkuju za tak krásná slova :-)

Připomněla mi nádhernou Skácelovsko - Pavlicovskou písničku o naději. Krásná tečka za dnešním dnem plným včelího medu. Děkuju :-)

Líbí se mi. Vzpomínám na podobné chvíle.

ioreth: To by mě mrzelo... I když mě to strašně těší :-) Děkuju!

Jiří Turner: Já ti rozumím. Máš zcela určitě pravdu.
Vůbec jsem se nechtěl bavit o mé básni. Jistěže má nějakou formu. Jinak by těžko držela pohromadě. To dobře vím a nemá smysl o tom diskutovat. Jako muzikant se celý život pohybuju ve formách. Myslím, že poezie a hudba mají v tomhle k sobě neskutečně blízko. Pokud chybí jakýkoli řád, není dílo možné nijak uchopit. Ano nerozuměli jsme si v tom, že, jak říkáš, jakákoli snaha utéci z formy je marná. Možná by stálo za to doplnit: ...pokud výsledkem není forma nová :-)