|
Inspirováno spontánním srazem malého prajzského kroužku umělců. Mé prvotní nutkání bylo napsat miniaturu, druhotné sonet o lásce k lidstvu a nakonec vzniklo toto svérázné dílko.
|
začíná derniéra
tak blízko a tak daleko
zní kostelní zvony
jazyku someliéra voní
cizí osudy
válí je na špičce jazyka
hledá, co mu uniká
tajemství bytí
a rukou umělců
tak blízko a tak daleko
v červnovém šírání
ťukají o sebe dřevěné korále
holubí nebe pohasíná
bizarně půvabné Stvoření
rozpouští se ve dvou decích vína
líčíme na ptáky sítě
na lidi slova
(ptáci odlétají
lidé vracejí se znova)
tak blízko a tak daleko
zní kostelní zvony
jazyku someliéra voní
cizí osudy
válí je na špičce jazyka
hledá, co mu uniká
tajemství bytí
a rukou umělců
tak blízko a tak daleko
v červnovém šírání
ťukají o sebe dřevěné korále
holubí nebe pohasíná
bizarně půvabné Stvoření
rozpouští se ve dvou decích vína
líčíme na ptáky sítě
na lidi slova
(ptáci odlétají
lidé vracejí se znova)
Ze sbírky: čajové a alkoholové
29.06.2015 13:29
Je to krásná báseň. Velmi sofistikovaná a prostě se pořád zlepšuješ. Ten rytmus má super potenciál, ale nepřijde mi dokonale dotažený. Trochu drhne... možná bych to musela slyšet nahlas čtené. Jedno z nejlepších děl, co jsem za poslední dobu četla :)
19.06.2015 21:42
Timothy A. Postovit
Krásná poezie!
19.06.2015 21:26
Skvělá, vážně! Poslední čtyřverší je pro mě naprosto geniální. Tohle přesně v poezii hledám.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.