![]() ![]() ![]() ![]() |
Možná je pravda
někde až nad hvězdami
Možná je smítkem
ve studni bezedné
A třeba někdo
(a snad je mezi námi)
kterési chvíle
to smítko v studni zahlédne

Zamila
Pěkná, jasná, stručná. Jen to "kterési chvíle" mi tam nějak nesedne. Ten pád je trochu kostrbatý, i když je vlastně víceméně správně, ale asi by se to dalo podat i lépe ...

koiška: Děkuju :-) Jednou určitě vyplave, o tom nepochybuju. Napřed ale ještě dlouho musíme jen tušit, putovat a hledat. Jinak pak nebudeme vědět co s ní :-)

Stin: Ne, já jsem za tvoji kritiku rád. Zajímalo mě to hlavně proto, že já to cítím rytmicky úplně jinak a ta tvoje verze mě vlastně vůbec nenapadla. Takže díky za vysvětlení :-)

DDD: Promiň, možná jsem to blbě formulovat. Mně ani tak prostě nejde o to počítání jako spíš o to, že jsem to tímhle rytmem automaticky přečetl a pak mi to prostě nesedělo. S frázováním 3-4, 3-2-2 to sedí, ale taky mi jde tenhle rytmus mírně proti srsti. Samozřejmě to kdekdo může mít jinak. :-)
Ten rým u stejně dlouhého slova je trochu problematičtější. Tam to prostě někdy zní dobře a někdy prostě ne. Co se mně osobně osvědčilo u jinak dlouhých slov, je u kratšího použít o dvě slabiky méně a doplnit ho o nějaké dvouslabičné slovo před ním. S ubíráním jedné slabiky jsem se právě vždycky dostal do trablí s rytmikou.
Ale vůbec tu moji kritiku nemusíš brát vážně, to je prostě jen můj pocit a přehnané puntičkářství. :-)
Ten rým u stejně dlouhého slova je trochu problematičtější. Tam to prostě někdy zní dobře a někdy prostě ne. Co se mně osobně osvědčilo u jinak dlouhých slov, je u kratšího použít o dvě slabiky méně a doplnit ho o nějaké dvouslabičné slovo před ním. S ubíráním jedné slabiky jsem se právě vždycky dostal do trablí s rytmikou.
Ale vůbec tu moji kritiku nemusíš brát vážně, to je prostě jen můj pocit a přehnané puntičkářství. :-)

Stin: No, když už to takhle počítáš, nabídnu ti moji verzi: 3-4, 3-2-2. Ale počítání mi s poezií tak nějak nejde dohromady. Jediné, co jsem časem zjistil je, že zní poměrně dost blbě, když se rýmují dvě stejně dlouhá slova. Proto se tomu záměrně vyhýbám. Díky za poučení :-)

DDD: Když čtu „někde až nad hvězdami“ v první strofě, tak je to slabikově rozděleno jako 2-2-3. To „a snad je mezi námi“ se tak sice dá číst taky, ale s divným přerušením v „mezi“. Buď to čtu jako 2-2-2 (s tím, že nedám důraz na to první áčko), nebo 3-2-2.

Stin: Moc děkuju za pochvalu :-) Co konkrétně ti nesedí na rytmice té závorky? Nemůžu na to přijít.

Daisy Moore: Ignácius J. Reilly: oslov radek: poll: Leslie: slnečnica: Moc děkuju, těší mě, že se líbila :-)

S pravdou je to těžký, lež má sice krátké nohy, zato ve fárech se vozí, a pravda musí pěšky.

Úplně mi nesedí rytmika v té závorce a trochu mi to potom kazí ten rým, ale jinak je to hezká báseň. :-)

Je krásná. Křehká, melodická, hluboká. Takové milé pohlazení do šedého dne...

vanovaso: shane: Jestli v tom je slyšet melodie, opravdu mě to těší. Děkuju za vaše milá slova :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Drobná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Cesty jsou různé
Předchozí dílo autora : Té, které tolik ublížil
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.