Amorova střela

Každý si svůj život nese jinak,
pro někoho je to těžká dřina,
někdo si zase jen tak hraje
a u toho ještě do krásy zraje.

Možná právě osudem byl zvolen,
ten, který náhodou šel kolem
a dost možná, že ty na pokyn seshora,
dostala jsi šíp od strýčka Amora.

A protože ohnivé jsi znamení,
a snad i podlehla jsi smyslů mámení,
a ještě ti nezbeda Amor do ucha pošeptá,
ať vystřelíš ten šíp daleko do světa.

Ty vypustila jsi střelu, co daleko létá
a ona urazila cestu přes půl světa,
přeletěla hory a vodu z řek pila
než dolétla tam, kam určena byla.

Tětiva luku ještě dlouho se chvěla,
jako blesk vzduchem letěla ta střela,
a i když to bylo víc, jak tisíc mil,
ona s jistotou si našla svůj cíl.

Ten šíp zaryl se hluboko do mého těla,
a snad dostala jsi to, co i ty jsi chtěla,
možná z vůle Boží stalo se, co stát se mělo,
mé srdce se láskou k tobě rozhořelo.

I když vzdálená, přece jsi mi tak blízká,
mé srdce žárem plane a mně se stýská,
budu na tebe čekat třeba tisíc let,
co světem bude stát tento svět.