Dandy: človiček: Díky moc.

Psavec: holka.přes.ulici: Moc děkuji vám oběma.

Koala: Děkuji moc!

Dandy: Děkuji, i za zastavení se a zanechání pár řádků. Okvětní lístky jak slzy smutku, anebo květy co už neuvadnou ani přes slzy?

Dandy: Je to tak... Děkuji.

Baví mě, dobrá atmosféra. A ještě k tomu ty tvoje komentáře mě celkem pobavily. Ale oprav si hrubku, netopÝři.

Yasmin: Moc ti děkuji.

vanovaso: človiček: slavek: Díky moc za zastavení a milé komentáře. Jsem v té fázi zakořeňování se, tak to není tak špatné ;-)

Psavec: Díky!

Yasmin: Moc ti děkuji... no, zkušenosti jsou nepřenositelné a tyhle obzvlášť. Těší mě, že se ti líbí a že sis ji se mnou procítila.

slavek: Díky moc. Nevím, jestli je to tak úplně báseň, ale už to moc neřeším, prostě vyjádřuji, co potřebuji... :-)

človiček: Děkuji, užívám. Máš pravdu, i ten rok tak rychle utekl a z malého miminka v bříšku je malý čím dál samostnanější chlapeček, který už skoro chodí, rozumí a projevuje svou osobnost :-)

vanovaso: Je! A jak roste, připadá mi to čím dál tím neuvěřitelnější... :)

Krásná, jak pohlazení... díky.

Krása. Přesně kvůli tomuhle sem ještě občas nakouknu.

Je moc hezká a jemná. Dala by se ještě osekat nějaká slova a tím zlepšit - vykrystalizovat to. Ale já to vidím u jiných a přitom sama to neumím. A chápu, že u básní - terapií má každé slovo svůj význam.

Uf, až se mi z ní udělalo trochu špatně. Ale to je tím, že se mě tohle téma dost dotýká a tys to vystihl skvěle. Moc už tady nekomentuji, ale po hodně dlouhý době mě na psancích zase někdo zaujal, nakonec jsem si přečetla všechny tvoje věci a ráda budu číst dál.

Píšeš hodně prozaicky, což nevadí, protože máš hodně poezie v těch myšlenkách, ale některý díla už jsou pro mě za hranicí toho, co bych označila jako báseň. Poetika v tom ale každopádně je a ten styl se mi vlastně líbí, tak co na tom.

Ráda jsem tě po dlouhé době četla. Hezky plyne a hezky se nad ní zamýšlí...

človiček: Díky, človíčku...

Yuki: To bych líp nevystihla! Děkuji.