Umouněnka: Děkuji za čtení a rozumím. To, co popisuješ, mi ale nezní jako slepota - pokud máš ve svém okolí lidi, kteří se ti s tím mohli svěřit a o problému víš, zní to spíš jako potřeba si chránit vlastní hranice, a to je podle mě naprosto v pořádku.

Miňko: Ale takhle statistika úplně nefunguje, že? Průzkumy samozřejmě nedělal google, ale kdo chce, může si s jeho pomocí dohledat studie z takového zdroje, který je pro něj věrohodný. I pokud by ses těch žen skutečně zeptal, je také možné, že by ti to prostě neřekly. Nebo je nenapadne, že do toho spadá i to, jestli něco takového zažily v jakémkoliv předchozím vztahu (včetně rodiny, ze které pochází). A taky se člověk musí umět zeptat. Ne obecně, ale konkrétně. Já třeba znám naprosté minimum žen, které nezažily nějakou formu sexuálního obtěžování. Sexuální násilí je taky násilí.

A co se týče těch vysmívaných změn - ne, opravdu nikdo nikomu nezakazuje flirtovat. Podařilo se třeba prosadit redefinici znásilnění, díky které se mimo jiné automaticky považuje za znásilnění pohlavní styk s dítětem mladším 12 let, a ne jako doposud, kdy se muselo zkoumat, zda dítě projevilo nesouhlas či nikoliv. Třeba takové 6leté dítě asi těžko může dát informovaný souhlas k pohlavnímu styku, nemyslíš? Zvlášť, když se takových činů nejčastěji dopouští blízká osoba, na kterou má dítě vazbu a je pro něj nějakým způsobem autoritou.

Taky už není za znásilnění považováno jen to, pokud násilník pro přinucení k sexuálnímu aktu použije násilí nebo jím vyhrožuje (případně využije bezbrannosti oběti, např. když spí), ale “stačí”, že oběť nějak projevila nesouhlas - verbálně, pláčem apod. I to je samozřejmě nutné prokázat, ale odpadá tak ono “proč se nebránil/a” (tedy nevyvíjel/a fyzický odpor), protože dneska už se ví, že velká část obětí prostě zamrzne, nebo se bojí fyzicky bránit, aby jim nebylo ublíženo ještě víc. Navíc fyzickou převahu prostě téměř nikdy oběti nemají. Jsou tam i další změny, jako vyšší sazby za některé ohavnosti a nový trestní čin sexuální útok (tedy nucení k jiným sexuálním praktikám, než je přímo penetrace).

No a další fajn změna - senátem prošel zákaz fyzických trestů ve výchově. A já myslím, že to je skvělá zpráva, protože pokud bylo doposud normální bít děti, proč by ty stejné děti, až vyrostou, nemohly bít další osoby, nad kterými mají fyzickou převahu?

Yana: Jeden na čtyři ohrožené... to je mi moc líto, Yani, muselo to být náročné a jsi skvělá, že z tebe vyrostla taková živá a zároveň empatická bytost, jak tě známe z tvé poezie. Děkuju za odvahu sdílet.

Krásná. Líbí se mi slovo klokotání. A moc pěkný závěr. Tenhle pocit neurčité naděje po dešti taky znám.

Tohle znám, celá já. Úsporně a dobře vyjádřený.

Tahle mi sedla. Asi jsem taky žíznivá

Yana: Díky za přečtení Yani i za to, že ses nad tím citlivě zamyslela.

A ano, podle oficiálního vyjádření vlády v ČR zažívá nějakou formu partnerského násilí každá třetí žena a každý desátý muž. Přemýšlela jsem nad tím, jestli to do textu nějak nevložit, protože je to snad ještě větší tabu - mužům se ještě spíš nevěří, nebo oni sami mají mnohem větší problém si připustit, že se jim něco takového děje. Obrovskou roli tam hraje stud a společenské stigma "slabocha". Ale nechtěla jsem, aby se to v té básni tlouklo s tím zamýšlením nad tím, kolik mužů se něčeho takového dopouští, když je tak velké procento ženských obětí podobného jednání.

A co se týče zamyšlení nad tím, že by sis snad poradila - já ti hlavně přeju, aby ses do podobné situace nikdy nedostala. Ale myslím, že se často zapomíná na faktory psychického stavu oběti (domácí násilí nevznikne ze dne na den a když někdo žije v plíživě vzniklém soustavném ponižování a strachu, má to své následky) a nebo třeba na její ekonomické závislosti na partnerovi. Ne každý má funkční původní rodinu, která mu může pomoct. A od toho tady třeba jsou ty organizace (a to v tomto ohledu je u nás stále pomoc téměř neexistující). A nebo od toho, aby těm ženám pomohli pochopit, v čem žijí, poskytly jim sociální, psychologické nebo právní poradenství (protože když tam jsou děti, odchod není tak jednoduchý, jak se může zdát). A nebo i od toho, aby pracovali s psychikou násilníků, kteří to dělat nechtějí a chtějí se naučit svojí agresi zvládat.

Každopádně domácí násilí není jen to, že jeden druhého zmlátí. Jsou různé druhy násilí, které se prolínají a na oběť mohou mít dalekosáhlé následky. Sociální izolace, ekonomická kontrola druhého, nadvláda a ovládání druhého, psychické a emoční násilí, ponižování, a ano, v nejhorším případě i to fyzické. Ale to není ze dne na den, člověku to dělá někdo, o kom si myslí, že ho miluje a mnohdy se tak i chová. Jenže se to období "lásky a omluv" a útoků střídá - tak, aby oběť právě neodešla.

Hanulka: Homér: Děkuju, protože jestli jsme se dostali od toho, že je za tím nenávist a hysterie k připuštění, že problém existuje, tak je to skvělý posun. A odpovídá to i na otázku “Co pro to dělám.”

Jo, možná to píšu úplně blbě a tak, jak to nikdo číst nechce, to je možný. A možná o tomhle tématu fakt nikdo nechce nic vědět a už vůbec ne číst básně. Ale dělám to proto, že to chce ven a že to má pro mě smysl, i když je to nepříjemný. Protože rozvíření diskuze a pojmenování problému je první krok k tomu, aby se s tím něco dělalo.

K otázce co dál s tím - může být fajn podpořit neziskovky, které se zabývají prevencí a pomoci obětem, ostatně se díky nim konečně nějaké legislativní změny konečně pomalinku daří prosazovat.

Hanulka: Snažila jsem se o slušnou diskuzi, ale vzhledem k tvému vyjadřování to moc nejde. Pouze poukazuji na věci, které může být nepříjemné slyšet. Tím, že do toho co píšeš přidáš ozdobné kudrlinky, se nijak nezmění význam tvých slov a jejich útočnost.

Hanulka: Ale upozornění na alarmující průzkumy naší společnosti nazýváš hysterií a diktuješ druhým, jak by se měli cítit a chovat. Můžeš to nazývat zahořklostí, ve skutečnosti o mně nic nevíš - jen vkládám své minulé prožitky, zkušenosti a vypozorované jevy do básně, kterou se snažím upozornit na dost zásadní problematiku. Chápu, že tohle téma není pro každého. Pokud tě to tak dráždí, nemusíš to přece číst.

Jinak se opět neshodneme - za mě s bolavým nitrem spíš člověk vstoupí do dalšího toxického vztahu, já tedy myslím, že je lepší si zranění první zahojit a o svoje nitro se postarat sám.

koiška: LadyLoba: Dandy: Moc děkuju za čtení a milé reakce.

Orionka: Pseudo, protože mi to asi nepřijde na dobrý slam dostatečný a hlavně bych si netroufla na živé vystoupení - a to je teprve opravdový slam. Ale moc děkuju, potěšila jsi mě.

Hanulka: Chápu, že pocit ohrožení a ztráty bezpečí, který v člověku můžou některá fakta vyvolat, někdo prostě neunese. Někdo není schopen změny vidění světa a samozřejmě to ani není povinnost - každý má nárok se dívat na svět jak chce. Nicméně ta statistika jsou doložená fakta.

Co by tomu řekli muži? Nevím, ať se případně vyjádří. Já si myslím, že pokud nic podobného nedělají, není to proti nim přece nijak mířeno. Nikde neříkám, že jsou takoví všichni. A o emoční pohodu násilníků se nestrachuji. Osobně v tom nenávist nevidím, ale to už je věc každého, jak si text vyloží.

Miňko: Díky. Pro ověření stačí napsat první dvojverší do googlu.

človiček: Já myslím, že rozkvést může člověk kdykoliv. Na tohle téma taky jednu mám... čeká v mém virtuálním šuplíčku, až ji vytáhnu na světlo. Díky, že mě čteš už tolik let.

koiška: Rozumím a děkuji.

To je hezký, děkujeme :-)

Zajímavý obraz.

Miňko: :) Díky moc.

Ve druhým až čtvrtým řádku jsem se našla :D Zajímavý. Přijde mi to jako tři nesouvisející miniatury. V té první bych asi nepoznala tvůj rukopis. Ale lipovou vůni miluju.