moonell: Protože se dotýká tématu, který je ve společnosti tabu…ale nemluví o něm explicitně, takže vlastně nevím, jestli splnila účel (a zároveň si říkám, že je to asi dobře, pokud ne).

človiček: Momenty…nadechneš se a jsou pryč.

moonell: Právě… je to svým způsobem pochopitelné, člověk pro kvalitní život potřebuje mozku vnutit iluzi bezpečného a spravedlivého světa.

moonell: To je pravda. Ale někdy si to člověk prostě nemůže dovolit.

Drsná...

Závěr zabolel. Tím jak je pravdivej.

LadyLoba: puero: Děkuju!

sokol a lípa: :-) To je taková ironie, no... že většinou píšu těm/o těch, kteří si to nejspíš nikdy nepřečtou. Každopádně díky!

Sasanka: LadyLoba: JKHartman: Díky moc! :)

Bojím se cokoliv napsat, ale zároveň by mi přišlo zbabělý a až nepatřičný nechat to bez reakce, když ty dokázala být tak odvážná. Už jen tím to napsat. Byla jsem tu, četla, vnímala a věřila ti každé slovo.

A ta forma skvěle doplňuje obsah. Na mě osobně ty kontrasty měly obrovský emoční dopad. Přeju ti, aby těch přítomností (snad jsem je správně pochopila) bylo co nejvíce, včetně té lásky a podpory, kterou z nich cítím. Dodávají naději i mně jako čtenářce, za to děkuji.

sokol a lípa: Tak teď nevím, jestli se chápeme, asi ne:)

GENIÁLNÍ.

Nalila jsem ji do sebe jako tu whisku. Moc dobrá, živá voda bych řekla.

Dobrá pointa.

Docela jí rozumím.

Moje každodenní frustrace

sokol a lípa: koiška: Jozef Brezovský: Díky moc za čtení i milé komentáře.

LadyLoba: Nebo jsi zapomněla na skafandr:) Nevadí.

Zajímavá, líbí se mi některé obraty, ale asi mi uniká, o čem to má vlastně celý být. Minimálně hledám, co je tedy to, co ty dva tedy spojuje - společné truchlení? Nebo to jsou dvě tváře jednoho člověka? Nevím, spíš tápu. Ale výklad by mě zajímal, myslím, že tam ten význam je a trochu mě štve, že ho nedokážu uchopit.

Celkem výstižná mini.