Uf, hrůzně výstižný, ale že by mě pobavila se bohužel říct nedá.

Brigita: Děkuju.

iluze: Terri42: Děkuju :-)

LadyLoba: Inna sedí:-) Přesně, sestup bez extáze. Ale ticho je někdy víc než extáze, v něm má člověk šanci zaslechnout sám sebe.

človiček: Ta jen přihlížela z povzdálí :-)

puero: Homér: Bavíte mě oba, každý výklad se stočil trochu na jinou stranu, ale pravdu nemáte ani jeden. Ta věta vlastně není důležitá, proto tam není - ta mohla přijít zvenku i zevnitř. Je to o tom momentu uvědomění. Není o váhání, ani o utápění se v utrpení nenaplněnou láskou. Je to moment pravdivosti k sobě sama (a pravda mnohdy bolí), nahlédnutí vlastních podvědomých vzorců chování i vztahování se k druhým a sobě sama a rozhodnutí se z nich vymanit a jít tentokrát jinudy - a pro mě je ta cesta rozhodně mimo typický společenský narativ "šťastného konce" skrze druhého. Je to vědomé rozhodnutí vydat se do vlastního "podsvětí" a nahlédnout svůj stín - tentokrát ne proto, že mě tam hodil někdo druhý, ale protože chci najít cestu ven, a ta nejde jinudy než přes ponor. Ale vědomý ponor je za mě lepší než pasivní propad - možná to bolí, ale není v tom bezmoc.
Ty tři postavy tam určitě nejsou náhodně. Možná moje vysvětlení nedává smysl. Možná je to celý nesrozumitelný trapnopatos a kýč. Ale já ji mám prožitou a bavilo mě ji psát i cítit, tak mi to asi nevadí.
Díky za čtení i zamyšlení se.

Vnímám příběh, útržky, emoce... valí se to na mě a je to skvělý, cítím to. Ještě se sem budu muset vrátit.

Ufff, ten závěr, to mě úplně sevřelo, takové křehké a zranitelné zašeptání do ucha. Další klenot.

Tohle je skvělý, silný, plný zajímavých obratů a metafor, které uchopují neuchopitelnou bolest do křehké krásy. I když je téma hodně těžké, moc se mi líbila, formou i myšlenkami.

I po letech skvělá.

Zajímavý propojení, zaujala mě.

Baví mě ji číst i několikrát za sebou, to se mi zas tolik nestává.

Hezký... a stejně mi to nějak připadá jako utopie. Lákavá past, co tě chytí do spárů a nakonec skřípne tvoji duši. Ups. Ale jsem ráda, že to tak nemají všichni.

Něčím mě zaujala. Takové mikro zachycení momentu - nejsme dokonalý, možná i máme nějaké problémy, ale jsme tu. To je vlastně hezký.

Hezká. To je nejlepší, být v tom co je a dovolit si nic dalšího neočekávat.

Vytiskla bych to a anonymně vyvěsila někam na veřejný místo v tvojí rodný hroudě, ať je to kdekoliv.

Líbí se mi. Zvlášť první část je skvělá a moc dobře tomu pocitu rozumím.

moonell: Moc děkuju. :-) A k tvému pozorování - já doufám, že nepokořil. Ale otevřel témata, na které sama nedohlédnu. A to je dobře. Protože se na ně můžu podívat a zpracovat je. Z relativně bezpečné vzdálenosti. Takhle na to aspoň nahlížím já.

Miras2250: :-) Je to pravda, člověk může odsypávat i sám a s překvapením někdy zjišťuje, že to stačí. Díky moc za milý komentář.

Brigita: Díky!