Před nebeskými branami ...

Jejich vyděšené tváře,
ústa otevřená, oči vypoulené,
upřeně hledí před sebe (na koho asi?).
Nechtějí vidět ...

Němá hrůza, možná
pochopení a víra ...
Protírají si oči, mrkají (Ano, jsem skutečná)
Snad zešílí, třeba pochopí ...

Sklopím oči, (ty černé, prázdné díry)
a z nich se derou slzy.
Červené potůčky stékají mi po bradě.
(Nechutně kostnaté, bez kůže)

...Prosím o odpuštění ...

Vše kolem utichlo, nikdo nevěří.
Obrátili se zády, všichni.
Můj zmučený výraz a ticho,
které tu nechali... (a taky duši)

... před nebeskými branami ...