Malá upírka

Byla jsem mladá, vzteklá, dravá a
někdy jsem vysála jejich přátele.
Ale oni mi říkali, že
takhle se dáma nechová.

Byla jsem drzá, agresivní, výbušná a
někdy jsem zabíjela služebné.
Ale oni mi říkali, že
takhle se dáma nechová.

Oni říkali, že dáma je
jemná, milá a půvabná.
Oni říkali, že dáma se
ovládá a má disciplínu.

… Taky říkali, že jsem zlobivá …

… A pak přišel On …

Byl mladý, veselý, milý a
tak moc šarmantní.
Jeho kaštanové oči, ty nádherné oči,
si mě prohlížely.

Byl krásný, půvabný, vychovaný a
dokázal se ovládat, měl disciplínu.
Jeho hebké ruce mě objaly okolo pasu
a přitáhly blíž.

Říkali mu, že jsem zlobivá.
Říkali mu, že jsem vzteklá.
Usmíval se... a mlčel.
(Mlčela jsem.)

Byl to můj princ.
Princ, který mě vysvobodil.
Už mi nic neříkali,
jen se s obavami obraceli na něj.

Odnesl mě z té temnoty.
Už jsem nebyla sama.
Našel ve mně lidskost a
ukázal mi, co je to život.

Přála jsem si žít,
přála jsem si žít navěky,
přála jsem si žít navěky s ním.
A věděla jsem, že to tak bude...