U pramenů

Jsi řeka a já kapka tvojí vody.
Jsem kapka krve a ty jsi moje žíla.
Jsme spojeni a jeden z druhého se rodí,
Však láska naše, kde se narodila?

Tam kdesi v horách na stráních plných vřesu.
Tam kdesi v horách, kam se jen vítr odváží.
Tam vysoko, kde vlídné slovo pranic neváží.
Tam odkud voda stéká do temnoty lesů
a v sobě jen nás a sebe odráží.

Odtekli jsme a čas se nedá vrátit.
Již v cestě není žádný vodopád.
Málo je síly a chybí touha hrát.
Pryč jsou dary a je třeba platit.
Najít cestu a pak ji zase ztratit.
Hlavně jít a snažit se mít rád...

Jí vzpomínám a chci se zase vzpěnit,
Jak když náš život tekl přes peřej.
Lásko moje, prosím, zas mou duši hřej.
To nadobro už chybí touha měnit?
Jsou věci, kterých je a nebo prostě není.
Kam se vrátit a najít nový děj?

Tam ku pramenům, kde všechno začíná.
Tam ku pramenům, kde je voda čirá.
Tam k oblakům, kde sídlí naše víra.
Tam odkud spadla na nás první lavina
a svou tíhou naše duše svírá...

Byl jsem ledem a pro tebe jsem roztál.
Teď chci plout zpět a roztát podruhé.
Zatím tápu a nevím, jak bych se tam dostal
Tak pomož prosím své části nebohé...