Hodiny na věži

Dlaně jemné
na tvářích dvou
a sklon hlavy
vybízející k polibku.

Chvíle tajemná,
s jiskřící atmosférou,
dvě srdce zlomená
chystají se spojit v jedno.

Okamžik zázračný,
jak by se točil celý svět.
Naděje v souznění
a budoucnosti vstříc hleď.

Hodiny na věži
zůstaly stát,
když chvíle a okamžik
prodloužily svůj čas,
protentokrát.

S ránem se rozběhl čas
a i hodiny na věži
ukázaly svou tvář.

Na rtech úsměv
v očích zář,
dlaň jemná hledá,
co pohladit má.

Hledání marné,
vedle jen prázdno a chlad.
Lístek na polštáři
odpověď dát má:
      Bylo to hezké,
      ale byla to chyba.
      Sbohem!

Na rtech úsměv
- zamrzl -
V očích zář
- pohasla -
Dlaň jemná
- v pěst stočená -

Hodiny na věži
jdou dál.