Propast

Tichounce, po špičkách,
uzounkou cestičkou,
nad propastí lásky,
snažíš se nadechnout.

Oči zavřené
nepřestávají vidět
obraz pod víčky,
který vídáš ve snách.

Ruce se třesou,
když svíráš
střípky života.

Vzpomínky jak v prach se obrátí,
zafouká vítr
a ony odletí.
(do nikam)

Amorův šíp
zlomil se v půli,
tvé srdce krvácí,
když se ho dotýká.

Kapičky krve
stékají k zemi,
plní se propast,
do které utíkáš.

Krok vpřed,
do propasti.
Smutek s bolestí
ti svůj koktejl namíchá.

Krok zpět,
do života.
Posbírat střípky,
slepit
        a
          usmívat.