... prostě sonet
 22.11.2007
4
Lilie bílý květ jemně voněl a klel
hledě pyšně k Slunci a záře v jeho jasu:
"Jsem dokonalost sama! Proč stíní moji krásu
rostoucí kolem mne tak ošklivý plevel?"

Sílou kořenů svých plevel nenápadně
vzdorující zemí obtížně klestil cestu
pro štíhlé lilie, již chtěl mít za nevěstu,
kořínky slaboučké, křehoučké a jemné.

Za pár dnů povadla pomíjivá krása...
Utekl rok... Pýchou se jiný květ natřásá,
netuše, kdo půdu kypřil, aby rozkvetl skvost,

neslyše, jak plevel zamilovaně vzdychá,
nevěda, jak zrádná a směšná je pýcha
a jak zdánlivá je plevelu ošklivost.
 22.11.2007 19:11
Moudrá myšlenka..;)
 22.11.2007 18:28
..náplň tohoto dílka je velká pravda.. co je krásné a co ošklivé..
..co moudré a co hloupé......... :-)
 22.11.2007 15:51
Sonety jsou i moje parketa, forma závěrečných trojverší bývá různá, takže tento sonet je typický..:o)
 22.11.2007 12:59
Asi jediné co mi tam tak trochu nesedí je rým klel-plevel.Přijde mi to jako dost typický sonet s dobrým obsahem. Líbí :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.