|
padají vločky...je mi chladno...vracejí se mi vzpomínky na malé velké chvíle, které se už nebudou nikdy...opakovat...*
|
*
Kráčíme ulicí bez domů
ukryti do mlžných závojů
sdílíme svou budoucí samotu
v odlescích vitráží
přiznáváme svá jména
náhodným svědkům,
kteří bez vysvětlení
naše dlaně proplétají
v porcelánovém stisku
cítím nepravidelnost našich tepů
a bojím se každé promodralé vločky
/její tíhy…/
při mši v prázdné ulici
která je poslední obdobou flámů
byl slyšet vdech varhaníků
když noc ztrhala struny
z průsvitných vlasů
tak se se mnou zakývej
/už naposled/
do rytmu času
než podaří se zvonům
roztřást celé nebe,
aby zasypalo
šlépěje,
vyznačující
křehké půdorysy
mileneckých chrámů
*
Kráčíme ulicí bez domů
ukryti do mlžných závojů
sdílíme svou budoucí samotu
v odlescích vitráží
přiznáváme svá jména
náhodným svědkům,
kteří bez vysvětlení
naše dlaně proplétají
v porcelánovém stisku
cítím nepravidelnost našich tepů
a bojím se každé promodralé vločky
/její tíhy…/
při mši v prázdné ulici
která je poslední obdobou flámů
byl slyšet vdech varhaníků
když noc ztrhala struny
z průsvitných vlasů
tak se se mnou zakývej
/už naposled/
do rytmu času
než podaří se zvonům
roztřást celé nebe,
aby zasypalo
šlépěje,
vyznačující
křehké půdorysy
mileneckých chrámů
*
16.12.2007 18:05
Také občas upadám do takových tesklivých úvah, ale nedělá mi to moc dobře. Raději se to honem snažím zlehčit, obrátit v žert, ač mi třeba moc do smíchu není...Tvé ponuré vize jsou nezvyklé pro dívku mladou jako Ty! Potřebuješ více důvodů k smíchu! To je to pravé koření života pro mladou a půvabnou dívku...
27.11.2007 22:09
Dílo, co pohltí a dostane člověka do teskné nálady podzimní v prvém sněhu a jeho tání.
16.11.2007 22:28
..ne, nenech své šlépěje zasypat, třeba se po nich budeš chtít vrátit...
cestou, která bude krásná jako tato báseň...
cestou, která bude krásná jako tato báseň...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.