|
bez mapy ...
 14.03.2009 2 1150(13) 0 |
Bez mapy se touláš po mých nížinách,
odfoukáváš písek, stíráš z očí prach,
po cestičkách touhy dotýkáš se hvězd,
tělo mám jak v louhu, zatínám si pěst.
Po spálených místech roztíráš svou mast,
chladí jako vánek, pak zacvakneš past.
Jsem zavřená v kleci, nechci z ní však ven,
splníš moje přání, není to jen sen.
Doteková konverzace plyne ze Tvých dlaní,
povídají Tvoje ruce, už jsou zase na ní.
Odpovídám na tvé hrátky, tělem zmítaj blesky,
ještě chvíli povídej mi, je nám spolu hezky.
odfoukáváš písek, stíráš z očí prach,
po cestičkách touhy dotýkáš se hvězd,
tělo mám jak v louhu, zatínám si pěst.
Po spálených místech roztíráš svou mast,
chladí jako vánek, pak zacvakneš past.
Jsem zavřená v kleci, nechci z ní však ven,
splníš moje přání, není to jen sen.
Doteková konverzace plyne ze Tvých dlaní,
povídají Tvoje ruce, už jsou zase na ní.
Odpovídám na tvé hrátky, tělem zmítaj blesky,
ještě chvíli povídej mi, je nám spolu hezky.
15.03.2009 - 15:02kráčíme spolu, zmámení,
po poušti, lesem, kamením,
oddáváme se rozkoším,
srdce nám bije do uší...
po poušti, lesem, kamením,
oddáváme se rozkoším,
srdce nám bije do uší...
14.03.2009 - 23:07Zdolávám duny ňader Tvých,
tápu v dolinách smutků svých,
pak náhle vlétám do oblak,
však v cestě mám písečný mrak,
to pouštní bouře citů mých
se rtů mi zkouší ukrást smích,
srazit mne k Zemi-matičce,
a zavát nádherné sny mé!
Však již dlaň něžně tápavá
tu správnou cestu poznává,
oázy slasti po těle
vyhledává si vesele...
Šeptám Ti krásnou pohádku
o rozpustilém kůzlátku,
jež náhle vyklouzlo Ti ven
i se svým věrným dvojčetem...
Ruce mé už se nebojí
o krásné věci říkat si,
touha v průsvitném závoji
o půvabech Tvých dobře ví...
tápu v dolinách smutků svých,
pak náhle vlétám do oblak,
však v cestě mám písečný mrak,
to pouštní bouře citů mých
se rtů mi zkouší ukrást smích,
srazit mne k Zemi-matičce,
a zavát nádherné sny mé!
Však již dlaň něžně tápavá
tu správnou cestu poznává,
oázy slasti po těle
vyhledává si vesele...
Šeptám Ti krásnou pohádku
o rozpustilém kůzlátku,
jež náhle vyklouzlo Ti ven
i se svým věrným dvojčetem...
Ruce mé už se nebojí
o krásné věci říkat si,
touha v průsvitném závoji
o půvabech Tvých dobře ví...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Doteková konverzace : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poezie
Předchozí dílo autora : Nymfomanka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
hoffi [15], Ronald Reagan [12]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
