|
bez mapy ...
 14.03.2009 2 1310(13) 0 |
Bez mapy se touláš po mých nížinách,
odfoukáváš písek, stíráš z očí prach,
po cestičkách touhy dotýkáš se hvězd,
tělo mám jak v louhu, zatínám si pěst.
Po spálených místech roztíráš svou mast,
chladí jako vánek, pak zacvakneš past.
Jsem zavřená v kleci, nechci z ní však ven,
splníš moje přání, není to jen sen.
Doteková konverzace plyne ze Tvých dlaní,
povídají Tvoje ruce, už jsou zase na ní.
Odpovídám na tvé hrátky, tělem zmítaj blesky,
ještě chvíli povídej mi, je nám spolu hezky.
odfoukáváš písek, stíráš z očí prach,
po cestičkách touhy dotýkáš se hvězd,
tělo mám jak v louhu, zatínám si pěst.
Po spálených místech roztíráš svou mast,
chladí jako vánek, pak zacvakneš past.
Jsem zavřená v kleci, nechci z ní však ven,
splníš moje přání, není to jen sen.
Doteková konverzace plyne ze Tvých dlaní,
povídají Tvoje ruce, už jsou zase na ní.
Odpovídám na tvé hrátky, tělem zmítaj blesky,
ještě chvíli povídej mi, je nám spolu hezky.
15.03.2009 - 15:02kráčíme spolu, zmámení,
po poušti, lesem, kamením,
oddáváme se rozkoším,
srdce nám bije do uší...
po poušti, lesem, kamením,
oddáváme se rozkoším,
srdce nám bije do uší...
14.03.2009 - 23:07Zdolávám duny ňader Tvých,
tápu v dolinách smutků svých,
pak náhle vlétám do oblak,
však v cestě mám písečný mrak,
to pouštní bouře citů mých
se rtů mi zkouší ukrást smích,
srazit mne k Zemi-matičce,
a zavát nádherné sny mé!
Však již dlaň něžně tápavá
tu správnou cestu poznává,
oázy slasti po těle
vyhledává si vesele...
Šeptám Ti krásnou pohádku
o rozpustilém kůzlátku,
jež náhle vyklouzlo Ti ven
i se svým věrným dvojčetem...
Ruce mé už se nebojí
o krásné věci říkat si,
touha v průsvitném závoji
o půvabech Tvých dobře ví...
tápu v dolinách smutků svých,
pak náhle vlétám do oblak,
však v cestě mám písečný mrak,
to pouštní bouře citů mých
se rtů mi zkouší ukrást smích,
srazit mne k Zemi-matičce,
a zavát nádherné sny mé!
Však již dlaň něžně tápavá
tu správnou cestu poznává,
oázy slasti po těle
vyhledává si vesele...
Šeptám Ti krásnou pohádku
o rozpustilém kůzlátku,
jež náhle vyklouzlo Ti ven
i se svým věrným dvojčetem...
Ruce mé už se nebojí
o krásné věci říkat si,
touha v průsvitném závoji
o půvabech Tvých dobře ví...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Doteková konverzace : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poezie
Předchozí dílo autora : Nymfomanka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
