|
bez mapy ...
 14.03.2009 2 1152(13) 0 |
Bez mapy se touláš po mých nížinách,
odfoukáváš písek, stíráš z očí prach,
po cestičkách touhy dotýkáš se hvězd,
tělo mám jak v louhu, zatínám si pěst.
Po spálených místech roztíráš svou mast,
chladí jako vánek, pak zacvakneš past.
Jsem zavřená v kleci, nechci z ní však ven,
splníš moje přání, není to jen sen.
Doteková konverzace plyne ze Tvých dlaní,
povídají Tvoje ruce, už jsou zase na ní.
Odpovídám na tvé hrátky, tělem zmítaj blesky,
ještě chvíli povídej mi, je nám spolu hezky.
odfoukáváš písek, stíráš z očí prach,
po cestičkách touhy dotýkáš se hvězd,
tělo mám jak v louhu, zatínám si pěst.
Po spálených místech roztíráš svou mast,
chladí jako vánek, pak zacvakneš past.
Jsem zavřená v kleci, nechci z ní však ven,
splníš moje přání, není to jen sen.
Doteková konverzace plyne ze Tvých dlaní,
povídají Tvoje ruce, už jsou zase na ní.
Odpovídám na tvé hrátky, tělem zmítaj blesky,
ještě chvíli povídej mi, je nám spolu hezky.
15.03.2009 - 15:02kráčíme spolu, zmámení,
po poušti, lesem, kamením,
oddáváme se rozkoším,
srdce nám bije do uší...
po poušti, lesem, kamením,
oddáváme se rozkoším,
srdce nám bije do uší...
14.03.2009 - 23:07Zdolávám duny ňader Tvých,
tápu v dolinách smutků svých,
pak náhle vlétám do oblak,
však v cestě mám písečný mrak,
to pouštní bouře citů mých
se rtů mi zkouší ukrást smích,
srazit mne k Zemi-matičce,
a zavát nádherné sny mé!
Však již dlaň něžně tápavá
tu správnou cestu poznává,
oázy slasti po těle
vyhledává si vesele...
Šeptám Ti krásnou pohádku
o rozpustilém kůzlátku,
jež náhle vyklouzlo Ti ven
i se svým věrným dvojčetem...
Ruce mé už se nebojí
o krásné věci říkat si,
touha v průsvitném závoji
o půvabech Tvých dobře ví...
tápu v dolinách smutků svých,
pak náhle vlétám do oblak,
však v cestě mám písečný mrak,
to pouštní bouře citů mých
se rtů mi zkouší ukrást smích,
srazit mne k Zemi-matičce,
a zavát nádherné sny mé!
Však již dlaň něžně tápavá
tu správnou cestu poznává,
oázy slasti po těle
vyhledává si vesele...
Šeptám Ti krásnou pohádku
o rozpustilém kůzlátku,
jež náhle vyklouzlo Ti ven
i se svým věrným dvojčetem...
Ruce mé už se nebojí
o krásné věci říkat si,
touha v průsvitném závoji
o půvabech Tvých dobře ví...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Doteková konverzace : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poezie
Předchozí dílo autora : Nymfomanka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Cooper7Brown» narozeniny
Le Jerrr [17]» řekli o sobě
Mitzi řekla o veronika :Neznám ji osobně, ale podle toho, co se dá vyčíst z její tvorby je to mimořádný člověk. Veroničina práce se dá rozdělit do dvou kategorií - skvělá a ještě lepší^^
