Voják lásky

Voják lásky.

Kráčím spálenou krajinou, krajinou smutku a zmaru, z bitvy, jež vzala mi spoustu sil, však uznout mi nedokázala pro tebe nesoucího daru.

V boji lítém, jež stál mě tolik sil, já prozřel a skryté pochopil.

Kráčím sláb a nemocen, rány jež sokové mi způsobili stále krvácí, s nadějí v srdci však kráčím dál a cíl cesty mé z obzoru se neztrácí.

Kráčím dál, by neviditelné přede mnou čněly koleje, odhodlaně jdu dál a pevná je víra má a naděje.

Kráčím dál k tvrzi na skále, jež roky větrů a dešťů bičována byla, svou tvrdost a pevnost však ni po letech neztratila.

Naděje, že tvrz naše a domov náš, na níž každé jitro zračila se slunce zář stojí dál a vydrancována není a že naleznu v ní pomoc a v srdci ztrápeném usmíření.

Kráčím dál a skutky mé nekalé jež v bitvě a válce jsem vykonal tíží duši mou.

Pevně však věřím, že až oči Tvé laskavé uzřím, Ty podáš mi ruku svou pomocnou.

Já již dobojoval a zbraně mé zlomené v bojišti bláta zůstaly a oři soků mých jej v nitro země vdupali.

Však sok jeden stále tu je a neúnavně jako stín kroky mé znavené sleduje.

Čerstvý je a pln sil, na bujném oři cválá a zbroj jeho přenádherná v slunci se třpytí.

Čerstvý je a pln sil, vždyť před chvílí do boje vyrazil.

Obdivem oči okolo se třpytí, mě málo času zbývá a žití mé na tenké visí niti.

Přec však naděje mi zůstala, láska má zbraň mou bájnou právě mi podala.

Tasím meč svůj bájný a paprsky zapadajícího slunce na ostří se odráží.

Síla ta magická v meči je ukryta, kopí sokovo přetnuto jest a času života příliš mu nezbývá.

Já však v bojích krve viděl již dost a netoužím sokovi obnažit kost.

Životy jsi bral, teď život dej, to šeptá mi nitro, snad změním tím k lepšímu světa děj.

Ošlehán větry se zjizvenou duší, teď milosrdným býti se sluší.

Podám mu ruku a řeknu vstaň, nestroj dál léčky, buď přítel můj a neštvi již lásky mé laň.

Běh sil světa vždy vyrovnán je, nelze jen brát, musíš i dát.

Vítězstvím potěšen, však zjizven a nemocen, kdo podá mi medikament jen.

Ty lásko jediná sílu tu máš, bys uzdravila mne a já opět spatřiti mohl lásky Tvé zář.

Neb bolest já velikou na srdci mám a nemám již sil bojovat dál.

Celý ten věk se já pro Tebe ve válce bil, teď na Tobě jest, bys navrátila mi sil.