Plavba

Plavba

Již celý věk se spolu po řece života plavíme,kdy v přístav vplujem nevíme.

Ač občas do bouře jsme vpluli, pospolu jsme zůstali a k sobe víc se semknuli.

Teď už víme, že žádná bouře věčně netrvá, a že tak jak vyjde slunce, tak i naše láska přetrvá.

Po nocích bouře chladem prokřehlí zas vyšlo slunce a naše srdce zahřívá a prozáří.

Plujem dál a lodě jež bloudí míjíme. Bloudí, cíl a směr neznají, bloudí neb kompas nemají.

Kompasem a severkou naší jest naše víra, z ní pramení veškerá naše naděje a síla.

Ač jsme již občas zbloudili a jeden, či druhý v bouři umdléval, druhý vždy pomohl a sílu mu dal.

Vím, že člověk je sláb a není z ocele, často chybuje, občas jej plavba znaví, či slabost těla a ducha semele.

Pak druhý vesla se chopí a i když těžko je mu a pranic se nesměje, směr zná a mezi útesy zkoušek šťastně propluje.

V čem tedy tajemství šťastné plavby dlí? Ve svornosti a lásce, v níž každá nesnáz odezní.

Kompas náš značí nám cíl a my společně mezi útesy poplujem, i kdyby naše cesta trvala tisíce mil.

Děkuji za to, že na řece života mohu plout s TEBOU