přidáno 05.10.2008
hodnoceno 6
čteno 1416(24)
posláno 0
Až se jednou konečně rozhodneš otočit se za sebe a podívat se, jestli jdu za tebou, zjistíš že za tvými zády to zeje prázdnotou.
Jsi člověk, který stále jen kráčel kupředu a na následky se nedíval, jsi člověk co se ani jednou neotočil a nezeptal se, jestli je mi dobře.
Možná se jednou otočíš, možná se ti pak otevřou oči a budeš jiný.
Nechci po tobě, abys neustále hleděl dozadu, stačí abys mě vzal za ruku a řekl "Pojď, půjdeme vedle sebe." abychom na sebe vzájemně viděli, ale nemuseli se dívat neustále dozadu.
přidáno 06.10.2008 - 22:27
Jo zajímavý.
přidáno 06.10.2008 - 13:26
Je v tom kus pravdy!!!
přidáno 06.10.2008 - 00:19
jj dobry. pekny. ze zacatku s emi to zda jako nastvani..ale pak mi to pride, z vlastne toho cloveka mas rad/a
přidáno 05.10.2008 - 21:09
vlastně o devět
přidáno 05.10.2008 - 21:08
mi se to líbí o čtyři body víc
přidáno 05.10.2008 - 21:07
dobry...
docela...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Možná se otočíš. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nostalgie v kavárně
Předchozí dílo autora : Mít tak červenou pastelku a gumu...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming