![]() ![]() ![]() ![]() |
Sedím v koutě malé kavárny a nostalgicky vdechuju aroma kávy, kterou tu všichni kolem mě popíjejí. Jak ironické, že si všichni dají v kavárně kávu jen kvůli tomu, že je to napsané v názvu..
Poslouchám tlumené mluvení lidí. Milenců co se drží za ruce a hledí si do očí, starých lidí co roztřeseně drží šálek kávy a s úsměvem vzpomínají na stará léta, na lidi co sedí sami u stolů jako já a inhalují tu aromatickou vůni.
Cítím na jazyku tu chuť, hořkou chuť a mám pocit jako bych s každým douškem kávy pila život. Hořký, a při tom opojně aromatický.
Necháváme se otupěle unášet vlnami života a jen tiše nasáváme jeho vůni. Proplouváme minulostí, přítomností a budoucností a čekáme až nás ta hořká řeka života dovede k vodopádu odkud není cesty zpět.
A náhle mě z nostalgických myšlenek vytrhává jeden z těch osamělých lidí.. vezme do ruky kostku cukru a lehce ji vhodí do hrnku.
A já si s úsměvem uvědomím – vždyť já přece můžu dát do té hořké kávy cukr...
Poslouchám tlumené mluvení lidí. Milenců co se drží za ruce a hledí si do očí, starých lidí co roztřeseně drží šálek kávy a s úsměvem vzpomínají na stará léta, na lidi co sedí sami u stolů jako já a inhalují tu aromatickou vůni.
Cítím na jazyku tu chuť, hořkou chuť a mám pocit jako bych s každým douškem kávy pila život. Hořký, a při tom opojně aromatický.
Necháváme se otupěle unášet vlnami života a jen tiše nasáváme jeho vůni. Proplouváme minulostí, přítomností a budoucností a čekáme až nás ta hořká řeka života dovede k vodopádu odkud není cesty zpět.
A náhle mě z nostalgických myšlenek vytrhává jeden z těch osamělých lidí.. vezme do ruky kostku cukru a lehce ji vhodí do hrnku.
A já si s úsměvem uvědomím – vždyť já přece můžu dát do té hořké kávy cukr...

pohlazení ... já tahle chodím na pivo, občas si tam hodím panáka zelený a svět je pak mnohem magičtejší, taky podlaha býva mnohem blíž a futra krapet užší. A tak si sednu do rohu ... abych snad náhodou nepřepadl.

Být tak tou kostkou cukru v tvém životě... teda vlastně v tvé kávě:-) Snad se mi to alespoň chvílemi daří.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nostalgie v kavárně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Má královna fantazie
Předchozí dílo autora : Možná se otočíš.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Medbojicek [11], Martas [11], Danielovna [4], Lekáček [1]» řekli o sobě
Yana řekla o Sucháč :Realista, který se občas toulá v oblacích ( to je to první co mě napadne ). Vnímám, že má jasno, ale přesto tomu občas uniká a je mu dobře v tom rozervaném světě básníků, muzikantů, bohémů, a to se mi líbí. Vnímám, že stojí nohama pevně na zemi, ale rád se od země odpoutá. Píše básničky plné radosti ze života, z lásky, z lásky a obdivu k ženám. Ví své a když se občas přežene mráček, brzy ho nahradí sluníčko. A ještě si cením toho, že dokáže pochválit, povzbudit, ale i taktně zkritizovat. Sakra co napsat negativního??? Asi jen to, že ho vlastně vůbec neznám...