Život

Život

Čumíš co?
Pičo,
to je život
tak si zvykni
nebo schcípni a
neotravuj.
Jen zacláníš na mým místu ke slunci.

Skrz tvé chloupky na těle
pozoruji paprsky,
jak dopadají a
lámou se o ně.
Je to groteskní
až mi teskní
srdce
po vodce.

Jen půl láhve ke štestí
co smrdí jak týden moje nemytý nohy.
Záhlédl jsem mrak,
už je to tak,
prší z něj krev
s chutí po olovu,
kulka vedle chlavy,
netrefila se,
svině.

Jsme v sobě,
cítim tě,
ale nezáleží mi na tobě.
Snažím se od tebe zdrhnout,
zapomenout.
Absintem tupím mysl,
má tenhle život vůbec smysl?

Hraju si s tvými vlasy,
přestávám poslouchat hlasy
v mojí hlavě,
o smrti,která by ti slušela
a mě možná uspokojila
jen dočastně
po flašce
džinu.
Vítezství.
K čemu?
To se tady nenosí.

Hnilobný smrad
co sem někdo zatáh,
pachut odporu
k životu,
tak to jsem rád.
Rozbřek slunce,
slzy z rosy
co chladí na tváři
a do prdele tě štípou komáři.

Trosky světa
přál by sis
a tys jen na gauči
honíš péro v papuči.