 19.03.2026 1 84(4) 0 |
Po blátivé cestě jedu na svém hnědáku.
Pole jinak bílé v rozsypaném uhláku.
Do zatáčky křičí mašinfíra zpoždění,
vezu uhlí, bláto, to je vám nadělení.
Vyjížděl už v říjnu, jak se láme čas,
nikde žádný mrazík, tůně byla plná řas.
Zastavil a křičí, žádný sníh už nebude.
Z křišťálové koule, to je naším osudem.
Kdepak mám to složit, kdo by se mu věnoval,
nebyl totiž nikdo, u vrátnice zaklepal
to jsou konspirace, bílé stráně jsou tabu.
Vlaštovky se vrací, s velkým hejnem jeřábů.
Ani na severu, u Liberce a tam dál,
holé stráně zevlí, do hněda je maloval.
Pán bůh se jen směje, to jsou ale starosti.
Pro Ladovu zimu, za naše zmrzlé kosti.
Babky ve fěrtochu vzpomínaly na mládí,
na ty metry sněhu, Masaryka, náledí.
Na hlavolam silnic, a rampouchy v zápraží,
a já jen vidím uhlák, co stojí na nádraží.
Koleje jsou v čudu, vlak nikam nepojede.
Harrachov je v čajzu, na blátě to nesvede.
Zem je zahalená do hnědé a bude tak,
než na jinou kolej zastaví bílý vlak.
Ten už nepřijede, páč koleje šlohli tu.
Vystačíme s málem, jsme děti eneolitu.
I to hnědé máme, co bychom tak chtěli víc,
stejně všechno svedem na jiné, napolovic.
Pole jinak bílé v rozsypaném uhláku.
Do zatáčky křičí mašinfíra zpoždění,
vezu uhlí, bláto, to je vám nadělení.
Vyjížděl už v říjnu, jak se láme čas,
nikde žádný mrazík, tůně byla plná řas.
Zastavil a křičí, žádný sníh už nebude.
Z křišťálové koule, to je naším osudem.
Kdepak mám to složit, kdo by se mu věnoval,
nebyl totiž nikdo, u vrátnice zaklepal
to jsou konspirace, bílé stráně jsou tabu.
Vlaštovky se vrací, s velkým hejnem jeřábů.
Ani na severu, u Liberce a tam dál,
holé stráně zevlí, do hněda je maloval.
Pán bůh se jen směje, to jsou ale starosti.
Pro Ladovu zimu, za naše zmrzlé kosti.
Babky ve fěrtochu vzpomínaly na mládí,
na ty metry sněhu, Masaryka, náledí.
Na hlavolam silnic, a rampouchy v zápraží,
a já jen vidím uhlák, co stojí na nádraží.
Koleje jsou v čudu, vlak nikam nepojede.
Harrachov je v čajzu, na blátě to nesvede.
Zem je zahalená do hnědé a bude tak,
než na jinou kolej zastaví bílý vlak.
Ten už nepřijede, páč koleje šlohli tu.
Vystačíme s málem, jsme děti eneolitu.
I to hnědé máme, co bychom tak chtěli víc,
stejně všechno svedem na jiné, napolovic.
19.03.2026 - 21:26
Bílá pranostika : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nech si svět
Předchozí dílo autora : Až mě jednou zjistí
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Rony [17], Adéla [15], sqeerukl [14], Ingo [14], máni brzková [13], filliu [12], MaPi [12], TenNovej [12], Pigi [10], Ho visto cadere una stella [3]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
